Paul McCartney si na albu "McCartney III" vlastně jenom nezávazně hraje

21.12.2020 00:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Paul McCartney

Stará muzikantská garda se nedá zastavit. A když už jí turné zhatí jistá ošklivá nemoc, zavře se v rámci sociálního distancování do studia a tvoří. Třeba jako ex-Beatle Paul McCartney. Zpráva o vydání osmnácté sólovky s názvem "McCartney III" se objevila znenadání, výsledek samotný vyšel rovněž bez přípravy.
8/10

Paul McCartney - McCartney III

Skladby: Long Tailed Winter Bird, Find My Way, Pretty Boys, Women and Wives, Lavatory Lil, Deep Deep Feeling, Slidin', The Kiss of Venus, Seize The Day, Deep Down, Winter Bird / When Winter Comes
Vydáno: 18.12.2020
Celkový čas: 44 minut
Vydavatel: Capitol
Vydání nahrávky totiž nepředcházely žádné singly či videoklipy, jen pár drobných náznaků se dalo vyčíst ze zveřejněných trailerů. Vedle názvu a přebalu bylo jisté pouze jediné: karanténa dala po čtyřiceti letech McCartneymu prostor k tomu, aby navázal na svá skutečně-sólová alba "McCartney" (1970) a "McCartney II" (1980).

S aktuální trojkou je pojí způsob vzniku: výhradně sám, bez kapely a naopak s volností k tomu dělat si, co chci. Ani jeden ze zmíněných počinů nevznikal s intencí cíleného natáčení dalšího pokračování, každý je spíše výsledkem nezávazného hraní si s možnostmi domácího studia. Pravda, ani jednička, ani dvojka nepatří k absolutní špičce toho, co britská hudební legenda natočila, špatná díla to přesto nejsou - jen jsou jiná. A tak to autor asi chtěl.

"McCartney III" je radůstkou osmasedmdesátiletého muzikanta, kterého pořád baví (si) hrát. Stále je patrné okouzlení možnostmi nahrávacího studia, které tolik ovlivnilo desky The Beatles, stále je na svém místě autorská invence, která sira Paula nutila nacpat do jedné písně tolik nápadů, že by to jiným stačilo na celé album.

Poněkud obroušena je experimentální rovina letošní studiovky. Období elektronických podivností jako "Temporary Secretary" je pryč, McCartney je na novice pevně usazený v tom, v čem je nejsilnější: tedy v perfektně střižené (pop)rockové muzice, nasycené silnými melodiemi, které jsou nezaměnitelně mccartneyovské a bez problémů unesou celou pětačtyřicetiminutovou nahrávku. Svižná "Find My Way", výrazná, klavírem nesená balada ve středním tempu "Women and Wives", hardrocková dupárna "Lavatory Lil" či hutná "Slidin‘" - McCartneymu nápady ještě nedošly, do úplně neprobádaných oblastí se ale nepouští. Posluchač tak dostane to, co čeká, což je v případě takových veteránů rozhodně plus. Experimentování kýžené ovoce přinést nemusí.

Ne vše je ale tak růžové, jak by se mohlo z výše napsaných řádků zdát. Jakkoliv je na trojce nejvíce výrazných písní z celé trilogie, na tu trochu té vatové výplně taky došlo. Nejdelší skladba desky, "Deep Deep Feeling", svých osm minut nedokáže zaplnit ani nosnými nápady, ani textovým obsahem. A taková "The Kiss of Venus" se sice nese v linii McCartneyho křehkých popěvků typu "Blackbird" nebo vlastně i slavné "Yesterday", snad nejvíce z celé kolekce zde ovšem zpěvákův hlas naráží na své věkem dané limity. Paul McCartney stárne a je to prostě slyšet, intonačně to na albu celkem plave. Byť je v tom i pořádná porce upřímnosti a syrovosti.

Macca zpívá o těch nejobyčejnějších věcech na světě ("Must fix the fence by the acre plot / Two young foxes have been nosing around / The lambs and the chickens won't feel safe / Until it's done"), v textech je patrná i jistá nostalgie a jakýsi mentorský pohled na dnešní svět ("Women and Wives"). Na některých místech se autor pohybuje lehce na hraně sladkobolného kýče (viz citace výše), neobjevuje již objevené, nehledá hlubokomyslné obraty ani sofistikované metafory, dovede se však na svět a na sebe podívat s humorným nadhledem ("Find My Way").

Jako by na téhle nahrávce byla skutečně podstatnější hudba - ostatně, otevírá ji pětiminutová (skoro) instrumentálka "Winter Bird", která se na konci ještě jednou vrátí ve spojení s "When Winter Comes", jejíž základ vznikl už před 28 lety. Nová věc se tak přirozeně spojuje se starším, šuplíkovým kusem.

Album "McCartney III" je výsledkem hraní (si). Odráží se v něm právě ona nesvázanost termíny a vnějšími požadavky. Je deskou, která si neklade za cíl cokoliv dokazovat. Je ale plná svobody, radosti a nadšení z tvorby. A to jsou devízy, kterých je potřeba si v dnešní podivně sešněrované době obzvláště považovat.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY