Cotatcha Orchestra prozkoumává na desce "Bigbandová elektronika" možnosti moderního jazzu

06.12.2020 08:30 - Jiří V. Matýsek | foto: Jonatan Jan

Kam až sahají možnosti jazzového big bandu? To je otázka, která leží na začátku první dlouhohrající desky brněnské formace Cotatcha Ochestra. Dostala název (pravda, trochu průhledný, ale proč celý koncept a záměr utajovat?) "Bigbandová elektronika". Vyšla v listopadu na americkém labelu Big Round Records a je skvělá.
9/10

Cotatcha Orchestra - Bigbandová elektronika

Skladby: Sen Sei, Billy's Pilgrimage, Sarda(napalm), (Sarda)napalm, Modal Song, Gloryhole Waltz, Nerf Nitro Throttle, Shot Blitz, For Ben, A Very Old Lady Driving a Ferrari
Vydáno: 13.11.2020
Celkový čas: 50:51
Šestnáctihlavý band Cotatcha Orchestra na svém debutu nenabízí žádný retro-swing. Tento velkokapelní jazz je moderní, vysoce současná záležitost. O vlastní repertoár se z většiny postaral klavírista uskupení Martin Konvička (s jedním přispěním bandleadera Jiřího Kotači).

Devět kompozic na albu "Bigbandová elektronika" snese i poněkud zprofanované označení soundtrack k neexistujícímu filmu - hudba doslova kreslí obrazy a vyvolává emoce. Jednou si klidně plyne, na sítnici oka naskakují obrazy přírody, jinde zas překvapivě vyskočí nájezd dechů a my se atmosférou přeneseme někam do starých bondovek, chvíli nato si zase necháme cuchat nervy vnitřním neklidem, který dá vzpomenout na tvorbu Bernarda Hermanna pro filmy Alfreda Hitchcocka. Skladby jsou sevřené, s vnitřními proměnami i vyvrcholením, deska funguje ale i jako celek, jako jeden dlouhý hudební příběh s řadou zákrut a překvapení.

Onen příběh se obešel beze slov, muzikanti ho vyprávějí hravostí melodií, dialogy nástrojů i muzikálním humorem (skočná "A Very Old Lady Driving a Ferrari" se swingujícím finále). Jeden lidský hlas ale na albu zazní: hostující Lenka Dusilová přidala kousku "Billy's Pilgrimage" potřebnou dávku éteričnosti, která provzdušňuje jinak spíše temný song, odkazující tematikou k Vonnegutovu románu "Jatka č. 5".

Skladby výborně pracují s dynamikou, naplno využívají kontrastu sólových nástrojů (trubka, klavír, trombón hostujícího Ilji Reijngouda, Kamil Slezák ve skvělém sólu na bicí) a kompletního orchestru.

Do názvu vetknutá elektronika je na nahrávce posazená do role podkreslení atmosféry. Není nijak natlačena do popředí, spíše si jen tak v pozadí ambientně bublá, místy se téměř ztrácí. V tomto ohledu se Cotatcha Orchestra drží celkem při zemi, nesnaží se na big band násilně roubovat hutné beaty a přepálené samply, neorganické zvuky celek pouze dokreslují a přidávají mu specifické podtóny. K dialogu mezi jazzem a elektronikou ale dochází bohužel je sporadicky.

Nemůžu se zbavit pocitu, že ono výše nahozené prozkoumávání možností jazzového big bandu - a jeho spojení právě s elektronikou - je teprve na svém začátku a čeká na hlubší zářez. To ovšem nic nemění na faktu, že autorským potenciálem a výkonem zde zaznamenaným se "Bigbandová elektronika" bez nejmenších pochyb dostává na špičku toho, co letos na domácí jazzové scéně vzniklo.


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY