Koketování s metalem na "Kaťatech" Olympicu nesluší

11.11.2020 17:05 - Ondřej Hricko | foto: facebook Olympic

Olympic po velkolepé trilogii "Souhvězdí..." a povedeném "Trilobitovi" nahráli hudebně velmi odlišné album. Petr Janda chtěl po téměř šedesátileté historii kapely nabrat nějaký nový směr, a zhlédl se tak v pikantnějších textech i hardrockovějším zvuku. Jak se hudební přerod, který vyústil v desku "Kaťata", povedl?
5/10

Olympic - Kaťata

Skladby: Kaťata, Pálím tvář, Hádky, Ach, Erika, Řekla jsi..., Pádím, Šrám, co se nezahojí, Hejá, Bouře, Nemám páru
Vydáno: 30.10.2020
Celkový čas: 40:26
Vydavatel: Supraphon
Asi nejvýznamnější změnou od poslední nahrávky "Trilobit" se stal odchod dlouholetého klávesáka Jiřího Valenty, kterého nahradil Pavel Březina z Argemy (mimo jiné autor jejího hitu "Jarošovský pivovar"). Také textařská sestava doznala změn: zavedeného Ondřeje Fencla doplnil Lukáš Koranda a po jednom kusu přispěl Aleš Brichta a Michal Malátný. Hudbu si tradičně napsal sám lídr Petr Janda.

Jak jsme již naznačili, pod podivným názvem "Kaťata" se skrývá jiná tvář Olympiců, než jakou doposud známe. Kapela již mnohokrát vsadila na rockovější zvuk, naposledy třeba v roce 2014 na desce "Souhvězdí drsňáků" či dříve na "Když ti svítí zelená". Novinka tentokrát přímo sází na svižný hard rock, v některých momentech dokonce balancující na pomezí heavy metalu.

Bohužel to ale celé vyznívá trochu nuceně. Pod označením moderní hard rock můžeme v případě tohoto počinu slyšet osmdesátky, s přimhouřeným okem rané devadesátky, tedy dobu, kdy Zlatého slavíka vyhrál aktuálně stylově spřízněný Citron. Právě v podobném duchu se některé songy nesou. K poetice Olympiců se to ovšem zoufale nehodí.

Navíc Petr Janda má svůj věk. Je sice sympatické, že se rozhodl probudit své divoké já, ale zpívat v titulní písni o tom, jak gazele vyprášil kožich a že jí o snídani naposledy zalil zahradu, zkrátka není dobré, zvlášť když součástí textu je verš "ťuťu ňuňu paci paci". Co vše se skrývá za podobnými metaforami, nebudeme rozebírat, ale jisté je, že dvojkopák, který celou heavy pecku pohání, Jandův dech nestíhá. Hodně prostoru také dostaly klávesy Pavla Březiny, které celkový retro dojem podtrhují.

Texty, ač psané cizími autory, jsou inspirované příběhy frontmana a jeho blízkých. Hodně se točí kolem žen a zážitků s nimi. Sugestivní a uvěřitelné jsou jinak hudebně slabé "Hádky", kterým chybí výraznější motiv a na aranže nového klávesáka je asi také potřeba si zvyknout, skladbu ale rozhodně nezachraňují.

K silnějším momentům naopak patří baladičtější kusy jako "Ach" s textem Michala Malátného a především pak "Šrám, co se nezahojí", který připomíná to nejlepší z rukopisu formace, včetně silného naléhavého refrénu a klidnější vokální linky.

Jandovi nelze upřít zásluhy za rozkvět českého metalu - ve svém studiu Propast pomohl nahrát zásadní alba skupinám jako Motorband nebo Asmodeus. Stejný kabát se tentokrát pokusil navléknout i svému hudebnímu dítku. Energie "Kaťatům" sice nechybí, ale výsledek působí jaksi naroubovaně. Některé skladby balancují na hraně vkusu ("Kaťata", "Erika", "Hejá") a kupříkladu v upřímné "Pádím" kapela působí jako po předávkování energy drinky. Z novinky tak převažuje pachuť nezdařilého experimentu a nezažene ji ani nemalý obdiv za odvážný úkrok.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY