Rómská hudební pilulka

22.04.2003 05:00 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Už z názvu skupiny (Terne Čhave) a alba ("Avjam pale") vyplývá, že tady asi nepůjde o orlíkovský punk či estrádní popík. Ne, to se jen na disk dostává to, co mají mnozí s romským etnikem spojeno. A to je hudební cítění transformované do not rytmické hudby.
7/10

Terne Čhave - Avjam pale

Skladby: Melodia, Churde veša, Šuntu čaje, Čore roma, Kaj salas calo rat, Jazzz, Le devles mangau, Avjam pale, Demol (radio šunen), Gypsy mix, Šukar čaje, Skeč, Turecká (live from Istanbul), Čardáš, Melodia (remix)
Celkový čas: 42:13
Vydavatel: Indies Records
Terne Čhave jsou rómská kapela, která si svým názvem (Mladí kluci) dělá srandu sama ze sebe, protože o žádné mladíky nejde. Začínali už v osmdesátých letech, po revoluci se kapela rozpadla, ale s novým miléniem se úspěšně vrátila, posbírala ceny a úspěchy na festivalech a nyní přichází s albem.

Očekáváte-li "typickou" rómskou hudbu, jste i nejste na správné adrese. Sedm členů už udělá slušný hukot (i když s tím rockem z promomateriálu bych zacházel opatrně), není divu, čtyři kytary musí být znát. Basa tvrdí muziku spolu s bicími a místy zdvojenými perkusemi, spojené čtyřvokály k sobě padnou. Čtveřice lidových skladeb je doplněna autorskými písničkami, většího rozdílu by neznalý těžko pohledal. Přesto se hudba Terne Čhave liší od pobrnkávání u kdejakého ohně, je znát dlouhé společné hraní. Díky zapojení hostů (nejen Ida Kelarová) si k předchozím nástrojům přidejte housle, saxofon a i trochu (skoro neslyšitelných) samplů producenta Petra Vyšohlída. Typické rómsky skočnější skladby (místy vhodně zvolní) tak místy dostávají jemné injekce i z blues či jazzu, co však nejde přeslechnout, je muzika jejich jižních kolegů - flamenco. Úvodní "Melodia" (a poslední "remixová", ve skutečnosti hlavně perkusnější verze) budiž dobrým příkladem, i když způsob zpěvu nepochází z tohoto stylu. Název skladby "Čardáš" mluví sám za sebe.

Pro neznalé by stačilo napsat česká verze Gipsy Kings, ale nebylo by to přesné. Ono je světovější znát a mít na CD slavnější cizince, ale je škoda se nezaposlouchat do vlastních zdrojů. Komu je expresívní zpěv Věry Bílé příliš, a přesto by rád nějaké oteplení do té naší zimy, ten by si měl Terne Čhave zapamatovat. I když by mě osobně nevadilo trochu víc experimentů, těžko lze na první desce po mnoha letech očekávat nějaké stylové výboje. Třeba příště, i se slovníčkem.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY