Znovu po třech letech se s novým albem vrátila britská rocková kapela Bush, ovšem tentokrát pouze s jediným původním členem Gavinem Rossdalem a se snahou zachytit zvuk svých raných nahrávek z devadesátých let. Jak se její osmá deska "The Kingdom" povedla?
6/10
Bush - The Kingdom
Skladby: Flowers on a Grave, The Kingdom, Bullet Holes, Ghosts In The Machine, Blood River, Quicksand, Send in the Clowns, Undone, Our Time Will Come, Crossroads, Words Are Not Impediments, Falling Away
Vydáno: 17.7.2020
Celkový čas: 47:12
Vydavatel: Sony Music
Zatímco Anglie
svými Bush v devadesátých letech pohrdla, Amerika jim nadšeně otevřela svou náruč. Kapela kolem hezouna
Gavina Rossdalea tak začala žít svůj překvapivý americký sen orámovaný platinovými deskami. Po sebevražedném skonu
Kurta Cobaina rafinovaně využila díru na trhu a
zmodernizovala tehdy stále velmi populární, ale již vyčerpaný grunge. Právě tito muzikanti stáli za vznikem dnes již zprofanovaného subžánru post-grunge, a tím odstartovali zcela novou hudební vlnu.
Po dvou veleúspěšných počinech ale přišlo rozčarování následované rozpadem. Rossdale se po několika dalších hudebních projektech nevalné kvality rozhodl v roce 2010 znovu oživit původní značku, ale nadšení přenesl pouze na bubeníka Robina Goodridge. S novou sestavou nahráli Bush čtyři desky, včetně aktuální kolekce "The Kingdom", na které už svítí jméno Nika Hughese coby nového bubeníka.
Rossdale se na novince snaží zasáhnout co nejvíce kapelních milníků, a tak nechybí odkaz na ranou tvorbu ani pokus o hitovky servírované do rockových i mainstreamových rádií. Také onen post-grunge tu stále rezonuje, i díky snaze zkombinovat arénové refrény s typickým zemitým groovem, jak ostatně prezentuje úvodní pecka "Flowers On A Grave". Za skutečně povedenou lze označit titulní píseň, kterou zdobí moderní hardrockový feeling s těžkými riffy i docela působivou rytmikou.
Když se ale Bush snaží příliš vzývat duch
Nirvany, je to jen na škodu. Písně jako "Bullet Holes", "Send In The Clowns" či balada "Undone" jsou, jemně řečeno, okatou inspirací zlatých časů grunge. A že je tenhle přístup dávno pasé, pochopili i takoví tradicionalisté jako
Pearl Jam.
Velmi dobrou práci odvedl kytarista a bývalý člen
Helmet Chris Traynor, jehož těžkopádný, ale působivý instrumentální styl zaceluje díry po občasném autorském tápání.
Z "The Kingdom" je cítit snaha rozžehnout jakýsi plamen a osvítit kdysi zářivou značku Bush. Jenže Rossdale tak činí
na sílu. Nezvyklé aranže a dobrá producentská práce jen zakrývají skladatelské přešlapování a nejasné uvažování, kudy je nejlepší se s kapelou vydat. Jestli resuscitovat grunge nebo post-grunge, či dokonce přitvrdit, anebo naopak okouzlit rádia. Všechny pokusy na novince najdeme. Výsledek je ovšem rozpačitý.