Muž mnoha jmen a projektů Hank Von Hell se aktuálně naplno obul do své ryze sólové tvorby a do světa vyprovodil druhou desku "Dead". Ta volně navazuje na dva roky starého předchůdce "Egomania", který byl pro norského hudebníka docela obstojným comebackem.
6/10
Hank Von Hell - Dead
Skladby: Ad Conteram Incantatores, Dead, Danger Danger!, Blackened Eyes, Disco, Crown, Radio Shadow, Video Et Taceo (Interlude), Velvet Hell, Forever Animal, Am I Wrong, 13 in 1, Requiem for an Emperor
Vydáno: 15.6.2020
Celkový čas: 39:09
Vydavatel: Columbia Records
Hank Von Hell se nikdy netajil oblibou ke svému velkému vzoru
Alici Cooperovi, na kterého hudebně navazuje i na své novince "Dead". Tu lze charakterizovat jako jednoduchý rock 'n' roll s výraznými refrény, důrazem na melodii a okázalými až teatrálními aranžemi. Stačí to ovšem na konkurenci v hudební scéně jednadvacátého století? Minimálně pro žánrové fanoušky půjde o velmi solidní jednohubku. Ostatně Hank psát hitové melodie prostě umí.
Taková "Crown" s hostující zpěvačkou Guernicou Mancini ze švédských Thundermother je líbivou exkurzí do rané tvorby jeho původní formace
Turbonegro a zle nevyznívá ani titulní "Dead". Hank nezapomněl ani na svou mladickou zálibu v punku, jak naznačuje pecka "Radio Shadow", která v sobě přes glamrockové pozlátko skrývá pořádný punkový chaos. Hank Von Hell se zdá být přes svůj někdejší životní styl v duchu sex, drogy a scientologie nezničitelnou personou. Ačkoliv nezničitelnou možná ne, neboť v intru "Ad Conteram Incantatores" varuje:
"Nemůžeš mě zabít, už jsem mrtvý." Na nebožtíka mu to ale šlape pořád docela dobře.