Nosným prvkem šlapající nové desky "All Walls Will Fall" je všudypřítomné napětí mezi punk-rockovou (místy dokonce až pop-punkovou) melodičností, chytlavostí doslova na první dobrou a hardcorovou přímočarostí a nekompromisností. Tou jsou prosyceny hlavně texty. Jako celek je tak deska zábavně, zákeřně podvratná. Už samotný slogan, kolem něhož se ovíjí - "When They Fall, We Rise" -, označení členů kapely v bookletu za nepřátele státu, texty o potápějícím se vládním Titaniku, úpadku civilizace, slabošském podřízení se autoritám a naopak výzvy k odporu - všechno to má nepopiratelný rebelský étos. Ač není novátorský, je funkční a platný. O to více ale otevření bookletu a odhalení detailů v textech překvapí poté, co nahrávku podrobíme prvnímu, nezávaznému poslechu. Výrazné melodie, silné refrény, podařené harmonie dvou hlasů a zároveň pocit jakéhosi uvolnění až nevázanosti, která si ledacos bere od sluncem prosluněných žánrových kapel z americké Kalifornie.

Výsledná půlhodina je esencí žánru, která je nabitá energií a která spojuje lehkost podání se společenskou odpovědností. Neválcuje originalitou, ale svým drivem a nasazením. The Desperate Mind hrají v podstatě na jistotu a spojují dobře známé prvky. Ale onen nadhled, duše a přístup, který zároveň baví i řeže do živého, to dokonale vyvažují. Vždyť není potřeba objevovat Ameriku za každým rohem. Stačí poctivě dělat to, co umím nejlépe. The Desperate Mind to dělají. A dobře.