Paulie Garand a DJ Wich utopili na desce "Mezi prsty" svůj potenciál

24.05.2020 12:00 - Filip Pešta | foto: Facebook interpreta

Producentské služby DJ Wiche využili v minulosti v plném rozsahu například Ektor nebo LA4. A zatímco se tentokrát štěstí usmálo na Pauliho Garanda, nad posluchači alba "Mezi prsty" se spíše stáhnou mračna. I sám Wich tentokrát svůj golden touch nechal spát.
4/10

Paulie Garand, DJ Wich - Mezi prsty

Skladby: Nic víc (feat. Martin Císar), Livin (feat. Rest), Mezi prsty (feat. 7krát3), Tonout v tónech, Honey (feat. Zea), Jay, Psanec, Glitch (feat. Majk Spirit & Dano Kapitán), Charles (feat. MC Gey, Martin Matys, Rest, Idea), Dej mi tip kam dem, Forma (feat. Pil C & Rytmus), Moneypulace (feat. EGO), Na konci vět (feat. Martin Matys),
Vydáno: 20.5.2020
Celkový čas: 45 minut
Vydavatel: TyNikdy
Paulie Garand má bezpochyby všech pět pohromadě. Nenutí děti brát drogy, chce mít jednu ženu a velký dům pro své děti. Už z prvních tónů skladby "Nic víc" s příjemnou blues-country kytarovou smyčkou je cítit určitá skromnost, kterou dokáže prodat bez problému. Jakmile se však dostává do údernějších vod, s cílem setřít z povrchu zemského všechny hatery, musí se člověk opravdu nadřít, aby uvěřil alespoň některým z jeho veršů.

A tak když se v tracku "Charles" ke konci začne mluvit sprostě, máte ukrutnou potřebu prostě jen zvednout ukazováček a Paulieho napomenout. Jeho pěvecké vsuvky však uši netrhají. I když album obsahuje spoustu výborných hostů, refrén v titulním kusu se zpěvákem 7krát3 prostě působí spíše jako další vtip. Po tom všem, co král nosového vokálu vypustil v dobách minulých, ho prostě nelze brát vážně.

Výběr hostů se ale ve většině případů povedl. Píseň "Honey", v níž hostuje slovenská miss a zpěvačka Zea, funguje skvěle. Sekundantem jí může být "Glitch" s Majkem Spiritem a Dano Kapitánem - zaujme super pěveckou linkou i celkovým beatem.

V beatech si tentokrát Wich potrpěl na kytary, elektrické piano či soulový feeling dechové sekce. Za to vše bezpochyby palec nahoru, jen by už někdo mohl konečně na plnou pusu říct, že těch samplovaných anglicky zpívaných refrénů už bylo dost. Největší perličkou je určitě osmdesátkový synťák v songu "Forma". V tom bychom měli jistojistě pocítit epický moment nebo dokonce dojetí, jako když tenkrát umíral kůň Artex v "Nekonečném příběhu". Jelikož se místo toho ale jen Rytmus snaží intonovat, žádného emočního cvičení se posluchač nedočká.

Kdyby se snad u těch údernějších, agresivnějších skladeb změnil rytmus Paulieho dikce, kdyby Wich nepoužil zase jedno a to samé klišé. Kvalita hostů byla sice tentokrát na úrovni, ale na alespoň částečnou záchranu celkového dojmu je to málo. Přestože sedmá řadovka mladého rappera skýtá přece jen dobré momenty, její nedostatky převažují a celkový potenciál skvělého alba tak klukům jen mizí... mezi prsty.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY