V době panování Čechomoru publikum prahne po adaptacích lidových písniček, po modernizacích tradičního, po hlasu moravských dialektů. Fleret se vydal cestou jinou - soustředí se na autorskou tvorbu. Z patnácti skladeb novinky je pouze jedna převzatý folklór ze Slovenska, zbytek více či méně parafrázuje klasické nápěvy. Lidové hudbě se Fleret nejvíce přibližuje v písních "Až slunéčko zajde" a "Kácajú stromy", naopak ryzí "stony rock" vykreslují s peckami "O trnce" či "Metr pod zemí". Sama skupina v době příprav této desky mluvila o mírném ústupu z rockových hájů, jimiž se prý v minulosti nechávala více inspirovat.

Co je třeba ještě kapele přičíst k dobru, je snaha o nenásilný balanc mezi hospodským humorem, městským cynismem a soustředěnou seriózností, jak to předvádí v písních "Není to fajnové" nebo "V apatyce". Místo se dostane i na "jakoby středověké" hospodské pecky ("Jarkův život"), které tonou v medovinovém oparu a podhradních tancovačkách. Neméně překvapivá je paleta použitých nástrojů a zvuků, neboť vedle obligátního piana, saxofonu, klarinetu či cimbálu zaslechneme scratching a píšťaly. Tím vším je dotvářena barvitá atmosféra "Trnkostroje", kde texty uvážlivě oscilují od humoru ke smrti, využívajíce přitom venkovských básnických i tématických paradigmat.

Fleret natočil desku, která je snesitelná širokému spektru posluchačstva, což dokládá lyrická a jazyková věrohodnost, jednoznačně moderní zvuk a několikerá tradiční úlitba pro staromilce. Snad jen booklet se nepovedl, působí až příliš amatérsky, což by si osvědčení bardi neměli nechávat líbit. I když - typickému fanouškovi Fleretu by odfláklý obal asi nevadil, jenže - jak jsem řekl - tahle deska má mnohem širší akční rádius.