Jan Kunze je muž několika profesí. Má rád tu svobodu, která se mu tím nabízí. S kapelou Kofe-in vydává po sedmi letech novou desku, pracuje na své třetí knížce, na příští rok chystá nahrávku s Munroe, uvažuje o sólovém albu. Všechny tyto aktivity i mnohé další jsme probrali v rozhovoru.
Máte venku novou nahrávku. Dříve jste vydávali alba, nyní EP. Přizpůsobujete se době?
Ano. Lidé dnes poslouchají hlavně singly. Rozhodli jsme se jít právě touto cestou, s tím, že se raději budeme pořádně věnovat jednotlivým skladbám a budeme se snažit k maximu písní natočit videoklipy. EP vzniklo právě z těchto singlů a bylo doplněno o jeden nový song.
Nahrávka obsahuje čtyři písně, které vznikaly tři roky. To je skoro co rok, to písnička. Není to málo? Nebyla témata? Nebo došly nápady tím, že s bráchou žijete šťastné rodinné životy?
Životy žijeme zaplať pánbůhšťastné, to je fakt. Na tvorbu to ale má vliv spíše pozitivní. V těch třech uplynulých letech jsme až tak moc v Kofe-in produktivní nebyli, musíš ovšem vzít v úvahu, že jsme se věnovali také dalším projektům.
© Facebook kapely Brácha hudebně-literárnímu Abendlandu, na kterém zpívala celá řada známých osobností české hudební scény, a já jsem dělal na nových věcech své druhé kapely
Munroe a na divadelním představení "Jam session s beatníky". V současné době máme s Kofáčema rozděláno asi osm nových songů a z těch budeme vybírat ty již zmíněné singly.
Máte celkem vtipné načasování. Klip "Bouře" o vztahových potížích vyšel na podzim, kdy se ti do idylického vztahu narodila dcerka. Deska "Ať to trvá věčně" vychází v nešťastné období koronaviru. Máme se, myšleno v nadsázce, bát, s čím přijdete příště?
No, ono to tak vždycky nějak vyšlo, aniž by to byl záměr. Vymýšlíš název desky v dobrých časech a pak do toho z ničeho nic vpadne pandemie. Ve skutečnosti se to jméno váže k tomu, že nás spolu baví hrát a že chceme pokračovat stále dál.
© Facebook kapely Mám to chápat tak, že jste to chtěli zabalit?
To ani ne, ale dělat kapelu je na dlouhé lokte. Je to náročná disciplína. Každý band má svoje lepší a horší období. No, a my se zrovna nacházíme v tom dobrém a z toho vychází i ten název.
Kofe-in
Opavská kapela Kofe-in se pohybuje na hudební scéně od roku 2006. V energické fúzi elektra a pop rocku lze najít odkazy různých hudebních stylů. V čele sestavy stojí Jan Kunze, básník, textař, zpěvák, performer, dramaturg a činorodý organizátor kulturního života, který má na svých bedrech i projekty Munroe, Abendland a mnoho dalších aktivit včetně kurátorování výstav a nedávno otevřeného Poesiomatu v Opavě. Dalšími členy jsou Petr Kunze, Michal Oslanec, Martin Lecián, Adam Matýsek a Jan Tengler. Společně vydali desky "Osobní vesmír", "Libertin", "Dobré nebe" a letošní EP "Ať to trvá věčně". Aktuální singl "Bouře" hraje několik rádií a je nominovaný v kategorii píseň roku v Moravskoslezských uměleckých cenách Jantar.
© Bára Alex Kašparová Za většinou hudby stojí tvůj brácha, ty jsi napsal dva texty. Novou píseň "Cejch" napsal M. Černý, se kterým jste spolupracovali na Abendlandu. Proč v poslední době moc nepíšeš?
Nikdy jsem k tomu nepřistupoval tak, že by nutně všechny texty musely být moje. Mirek Černý je renomovaný básník a navíc blízký kamarád, který nás zná léta a dokáže napsat text přímo pro nás. Byla by škoda s ním nespolupracovat. Je sice pravda, že už nepíšu tolik písňových textů jako dříve, ale pořád nějaké vznikají. Na podzim by měla vyjít moje třetí knížka a taky nové EP Munroe.
© archiv kapely V jedné recenzi aktuální nahrávky stojí, že obsahuje netuctové myšlenky, precizní zvuk a odvahu vzepřít se šablonám. To je asi sen každého interpreta. Podle jakého klíče jste k tomu přistupovali?
Beru to spíš jako ocenění toho, že si to už léta děláme po svém a od začátku se snažíme, ať to má určitou hudební i vizuální kvalitu. U textů je to spíš určitým myšlenkovým posunem. Jsou pro nás teď důležitější jiná témata než dříve.
© archiv kapely Jednou jsi prohlásil, že všechny tvé zážitky, zkušenosti, cesty, výhry i prohry se promítají do tvé tvorby. Jak to bylo s otcovstvím? Promítlo se taky? A jak?
Vnímám postupnou změnu témat a jakousi větší čistotu tvorby. V tom smyslu, že už netrávíme tolik času na mejdanech a mnohem víc nás zajímá, jestli je píseň dobře napsaná, zda má kvalitní text a zajímavou melodii. Na druhou stranu každý projekt, kapela nebo kniha má svůj
ksicht a ten je tím rozpoznávacím znakem. Třeba to, co si mohu dovolit v Kofe-in, by v Munroe nesedělo. V připravované knížce filozofuji nad během světa i života víc než dříve, ale nechybějí ani divočejší historky ze života bohéma. Mám holt srdce bouřliváka. Což neznamená, že si neužívám otcovství. To je totiž úplně nejvíc! Otcovství je boží, jen se tolik neprojevuje ve tvorbě.
Co bylo obecně na vzniku ípíčka nejtěžší a co naopak nejlehčí?
Přišlo mi, že to šlo tak nějak přirozeně samo bez velkých porodních bolestí. EP vzniklo z písní, které už dříve vyšly jako singly, a bylo doplněno o dvě nové
věci. S přípravou desky samotné nám pomohl náš vydavatel Championship Music a grafiku zpracoval skvělý Honza Gřešek.
Do sestavy přibyl staronový člen - saxofonista Honza Tengler. Chtěli jste znít pestřeji a košatěji?
Opět to vyplynulo tak nějak samo. Honza s námi začal zase postupně vystupovat. Je primárně jazzový saxofonista, takže dokáže naši hudbu obohatit o nečekané postupy a linky. A je fajn člověk a jeden ze zakládajících členů skupiny. Jsme moc rádi, že s námi zase hraje. Na vydaném EP ale saxofon neuslyšíš, písně byly nahrány ještě před jeho rozhodnutím se k nám vrátit. Předpokládám, že se Honza zapojí do tvorby nových věcí.
© Bára Alex Kašparová Někde jste řekli, že dřív do kapelních procesů zasahovala vaše ega. Teď už tomu tak není?
Dříve jsme jeli v mnohem náročnějším tempu. Hodně jsme koncertovali. Nahrávali desky a točili videoklipy. Když řešíš tunu věcí, ledacos se stane. Každý má vizi, jak to dělat co nejlépe. Teď už to tolik nehrotíme. Máme nadhled. Víme, jak věci či scéna fungují. Jedeme víc na pohodu.
Vizuál obalu tvoří otisk peříček. Jsou čtyři shodně jako počet písní. Mají symbolizovat svobodu?
Na to by ses musela zeptat našeho grafika Honzy Gřeška. Každopádně svobodu vnímáme jako základní lidskou potřebu. Ostatně i veškeré umění včetně hudby vzniká z možnosti svobody.
Prý máš v plánu vydat do dvou let sólovku a během příštího roku druhé EP Munroe. V jaké je to fázi? Co tě vedlo k sólovce a proč nemůžeš nápady použít pro jednu z kapel? Chceš experimentovat?
Nová deska
Munroe by měla vyjít na konci tohoto roku. Aktuálně je většina věcí nahraná a na jednotlivých písních teď pracujeme ve studiu. Už máme natočené i dva videoklipy. Je to hodně věcí, které je třeba udělat, a my jsem jen dva a všechno řešíme DIY způsobem.
© Facebook kapely Mimochodem, rozjeli jsme s Munroe video blog s názvem "Vlčí deník" sestavený z videí a zážitků z našich cest za muzikou. Objevují se tam kamarádi z kapel, kluby, města i jiné šílenosti. Na sólové desce se pracuje, ale nijak to nespěchá. Aktuálně mám tvůrčího vyžití dostatek. Ostatně hodně to zbrzdila i ta pandemie.
Jednou jsi uvedl, že se by se lidé měli snažit vnímat věci v širším kontextu. Jak vnímáš koronu?
Koronavirus je samozřejmě hrozná věc, ale je součástí této planety a my se s ním budeme muset vypořádat. Náš svět je přelidněný, globalizovaný a čím dál tím více zničený působením lidí. Je jasné, že dříve nebo později něco takového muselo přijít. Virus může být samočisticím mechanismem planety. Ostatně pandemie a následné blokování lidských aktivit po celém světě mají zjevné pozitivní účinky na přírodu, zvířata i vzduch, který dýcháme.
© Facebook kapely Čemu se teď věnuješ, když se nemůžeš kulturně vyžít?
Snažím se doma každý den pracovat a dohnat věci, na které nemám normálně čas. Pořád se ještě věnuji přesunům termínů akcí a výstav, které připravuji jako dramaturg nebo kurátor. Taky finišuji se svojí novou knížkou. A téměř každý den odpovídám na nějaké ankety nebo dotazníky pro lidi z kultury ohledně koronaviru. Vlastně se moc nezastavím, pořád něco řeším ohledně EP Kofe-in, připravované knížky, výstav nebo pandemie. Když mám ještě večer čas a energii, podívám se na nějaký film.
© archiv kapely Jaké filmy tě baví?
Skvělých filmů je spousta, těžko vybrat jen pár. Mám rád sci-fi, baví mě ty vize blízké nebo i vzdálenější budoucnosti. Z novějších filmů rozhodně doporučuji "Parazit", za zhlédnutí stojí i "Slunovrat", dobrodružný "Arctic", "Nezanechat stopu" nebo "Doctor Sleep".
A v jaké fázi je ta kniha? O čem bude?
Už je napsaná a v současnosti prochází redaktorským procesem. Pak začne práce na tom, jak bude vypadat. Bude obsahovat přibližně čtyřicítku básní v próze. Stejně jako ke všem svým dosavadním publikacím i k této jsem přistoupil koncepčně, ale témat v ní je samozřejmě více. Nechybějí příběhy, přímočarost, provokativní gesta i jiné atributy mých knížek. Nicméně nově jsou tam i texty filozofující nad během života i světa. Prostě témata, která se vážou k dospělejšímu věku.
© Bára Alex Kašparová Jsi kurátor výstav výtvarného umění. Jsi v tomhle odvětví i aktivní tvůrce? Maluješ třeba?
Nemaluji. Druhej
Honza Homola nebo
Karel Gott ze mě nebude.
(smích) Starám se jako kurátor výstav výtvarného umění spíše o tvorbu koncepcí a ideologického vymýšlení jednotlivých výstav. Nebo v podobném smyslu připravuji a realizuji katalogy a knihy týkající se výtvarného umění. U větších projektů typu Burian, Lada, Saudek přímo vyhledávám nebo vybírám umělecká díla, která budou vystavena. Pokud pracuji s nějakým současným výtvarníkem, snažím se projekt směrovat tak, abych exponoval to, co je na jeho aktuální tvorbě nejzajímavější nebo specifické. Aktuálně to je kniha a výstavní cyklus Par Force sochařky Pauliny Skavové, po Opavě a Trutnově ho nyní přesouváme do Alšovy Jihočeské galerie. Je to vlastně dost podobná role, jakou má v hudbě producent.
Jak to vypadá s Poesiomatem, který jste před pár lety založili v Opavě? Chytil se u veřejnosti?
Ano, každý den tam někdo stojí a pouští si básně. Často tam vidím i školy a školky, jak si je pouštějí. Je to úspěšný projekt. Lidi to mají rádi, dělá jim to radost a vytrhává je to z denní všednosti.
Ví se o tobě, že jsi opavský patriot. Dovedeš si představit, že bys žil jinde?
Asi ano. Z povahy toho, co dělám, trávím poměrně dost času v Praze. Vždycky jsem hodně cestoval a byl v pohybu. Tak je to dodnes. Nevadí mi to. Mám to rád. Bydlel jsem na kolejích v Brně i Ostravě, v době studií jsem žil dvakrát po půlroce v USA. Opavu mám rád, ale nelpím na ní. V dnešní totálně propojené době je v podstatě jedno, kde žiješ. Hodně věcí se děje ve virtuálním prostoru a zbytek záleží na tom, zda nejsi líný cestovat za příležitostmi a poznáním. Což mě vždycky bavilo.
© Facebook kapely Zastáváš hodně rolí. Ve které se nejvíc cítíš sám sebou?
Je pravdou, že v Opavě a v celém regionu participuju na mnoha zajímavých kulturních projektech, máme nakladatelství Perplex, kapely. Vedu galerii a zároveň poslední roky dělám i jako externí kurátor pro jiné galerie v republice. Mám rád tu šíři a těžko bych něco vyřazoval. Je v tom i určitá svoboda, ale také si dokážu představit, že bych se něčemu věnoval více. Možná to tak i časem bude. Dokud mám nápady, dostatek energie a věci se daří, není důvod to omezovat.