"Follow You Follow Me", hit z roku 1978 z alba "…And Then There Where Three…", si nechtíc vybral svoji daň. Zájem o Genesis vzrostl. Vyrazili na dlouhé, několikaměísční turné kolem světa, a užívali tak konečně vydobytého úspěchu ve své novodobé historii - jinými slovy toho, že i v trojici Phil Collins (zpěv, bicí), Mike Rutherford (basa, kytara) a Tony Banks (klávesy) zvládli táhnout tu těžkou káru, zatíženou minulostí dál. Jenže to mělo svá ale.

V soukolí manželství Phila Collinse to drhlo ještě před začátkem šňůry, během koncertování ale vyloženě zatuhlo. Frontman oznámil, že je pro něj teď důležitější záchrana manželského svazku, vyhlásil osobní pauzu a odstěhoval se do Vancouveru. Zbylí dva členové byli najednou bez práce. Věnovali se tedy svým sólovým projektům. Výsledkem bylo Banksovo album "A Courious Feeling" a Rutherfordovo "Smallcreep's Day". Povětšinou se jednalo o šuplíkové práce z přebytků z předchozích nahrávání, obě díla se tedy z velké části podobala tvorbě domovské kapely. Byla tak malými náplastmi pro fanoušky, kteří nedočkavě vyhlíželi její novou desku.

Philovi se manželství ani přes velikou snahu a odříkání zachránit nepodařilo. Zmítal se v touze vše napravit, jenže snahu a žal hojně zaléval alkoholem. Byl konec. Aby toto nelehké období přežil, vrhl zbylou energii opět směrem k muzice. Hrál a nahrával s kdekým. Mezi jeho spolupracovníky byli například Brand X, Dave Greenslade, John Martyn či Pete Townshend. Perličkou u posledního jmenovaného je příběh, kdy ho Collins požádal, aby jej vzal do The Who na uvolněné místo po zemřelém Keithu Moonovi. Že to nedopadlo, je zřejmé.

Větší pozornost však budila Philova spolupráce s bývalým zpěvákem Genesis Peterem Gabrielem. S ním několikrát živě vystoupil a do pár skladeb ne jeho třetím albu mu nahrál bicí. Signifikantní záležitostí z Gabrielovy "Trojky" se stal otvírák "Intruder", ve kterém se zrodila právě ona poznávací značka nosného zvuku bicích Sound by Phil Collins.

Nebyl by to však workoholický leader, kdyby se mu nezastesklo po svých kumpánech. V šuplíku měl dost hotových věcí na to, aby je mohl použít právě pro Genesis. Pozval tedy na podzim 1979 Bankse s Rutherfordem k sobě domů. Tehdy ještě do Vancouveru. V obýváku zřídil improvizované studio a mohlo se začít zkoušet. Měli absolutní svobodu. Navíc je netlačil čas, snad jen stísněné prostory Philova domu.

Vyhladovění nucenou pauzou, která ale všem víceméně pomohla od ponorkové nemoci, se vrhli takřka střemhlav do tvůrčího procesu. Co se týče materiálu, byl připravený pouze Phil. Mike a Tony své potenciální příspěvky využili do sólových desek. Nutně tak muselo dojít na improvizace a nekonečné jamy. Ty šly kapele ostatně vždy nejlépe - v minulosti tak vznikly jejich nejlepší kusy. Tento postup se osvědčil i při tvorbě kostry nové nahrávky s pracovním (a nakonec i finálním) názvem "Duke".

Tu tvoří pogabrielovsku pojmenovaná suita "The Story Of Albert", která se odvíjí v podobném duchu jako nejslavnější kompozice Genesis "Supper's Ready" (kolekce "Foxtrot" z roku 1972). Je poskládaná z menších částí a instrumentálně umně pospojovaná v jeden dynamický celek "Behind The Lines / Duchess / Guide vocal / Turn It On Again / Duke's Travels / Duke's End". Je zde cítit duch starých Genesis. A nejedno srdce staromilců zaplesá, když na konci "Duchess" zazní jako ozvěna gabrielovská flétna a suitu uzavře v duchu "Los Endos" snad vůbec jejich nejlepší a nejúdernější instrumentálka "Duke's Travels / Duke's End". Zbožným přáním fanoušků bylo, aby tato skladba byla v této podobě uvedena na albu. To se však nevyplnilo. Kapela se rozhodla ji rozdělit mezi dvě strany a jednolitost rozbít dalšími autorskými kusy. Útěchou všem mohlo být, že ji takto Collins & spol. prezentovali alespoň živě na následujícím turné.

Návrat studiových improvizací do procesu tvorby přinesl své ovoce. Nové album, které trojice nakonec natočila ve Stockholmském studiu Polar, zní, jako by bylo pokropené živou vodou. Z drážek, do kterých skupina napěchovala na tehdejší dobu neuvěřitelných padesát pět minut (nabyla ještě CD), se na posluchače již od prvních tónů valí neskutečná energie. Kapela je zde silnější, sehranější a sebevědomější, než byla kdy dřív. Přináší skvělé instrumentální výkony a ani Collins snad nikdy nezpíval lépe. Pryč je tápání, kterým směrem se vydat, a přestože duch sedmdesátek Genesis zachovali, našli zde novou tvář.

"Behind The Lines" má gigantický nástup a je otvírákem, jak má být. Stojí rozhodně za to pak tuto kompozici porovnat s verzí, která vyšla později na Collisově sólovém počinu "Face Value" (1981). Jak bylo zmíněno, hlavní nosná linie desky byla rozbita autorskými příspěvky. Nepsaná dohoda zněla, že každý ze členů dodá maximálně tři kousky. Nakonec to ve finále byly vždy jen dva, pokud nepočítáme, že Banks přinesl nápěv písně "Guide Vocal", pod kterou jsou jako autoři podepsáni všichni.

To se může zdát, i s odstupem času, jako kámen úrazu. Skladby jako "Misunderstanding" (Collins), "Alone Tonight" (Rutherford) či "Please Don't Ask" (Collins), ač stále znějí jako staří známí Genesis, přece jen už pošilhávají po popových vodách. Naopak "Man of Our Times" (Rutherford) ukazuje neobvyklou a tvrdou tvář uskupení. Jak by asi píseň zněla v duetu s Peterem Gabrielem? Samostatnou kapitolou zůstává křehká Banksova balada "Heathaze", která hudebně odkazuje na staré časy, které s touto kolekcí pomalu končí. A když se v jedné z fanouškovských nahrávek Andyho Kinsche ke klasickým klávesám připojí mohutná zvuková hradba mellotronu, nezbývá než jen zamáčknout slzu nad jednou odcházející legendou a zároveň nad legendou druhou, právě se rodící.

Jedni mohou plakat, druzí se radovat. Záleží na úhlu pohledu, a jak se říká - všechno zlé je k něčemu dobré. Začíná zde nová cesta a to se týká i prazvláštního obalu, jehož autorem je francouzský ilustrátor Lionel Koechlin. Ač je "Duke" album dvou tváří (nebo možná právě proto), Genesis se dotkli nebe. Je to skvělé, vyvážené, velmi progresivní dílo, které i přes uvedené výhrady drží pohromadě. Skladbami "Turn It On Again" či "Misunderstanding" se pánové dostali do světových hitparád, a tedy do širokého povědomí posluchačů. To pak ještě více umocnila následná Collinsova sólová kariéra. Desátá řadovka kapely se usadila na prvním místě v žebříčku ve Velké Británii a na jedenáctém v USA. Brána k veleúspěchu byla otevřena.

Genesis na letošek ohlásili reunionové turné, tento rok si ale v souvislosti s nimi připomínáme ještě jedno neméně významné výročí. V říjnu uplyne padesát let od vydání nahrávky "Trespass", která tehdy s Peterem Gabrielem vyslala na oběžnou dráhu jednu zářící hvězdu, jejíž věhlas se každou další studiovkou zvětšoval. Je fascinující porovnat "Trespass" a "Duke", alba dvou rozdílných frontmanů, která od sebe dělí deset let. Z dnešního hlediska, kdy kapely své desky vydávají s čím dál tím většími časovými rozestupy a většinou začínají tam, kde skončily, je zde rozdíl více než markantní. Nezbývá tedy doufat, že se Collins & spol. nadechnou ještě k jednomu studiovému zářezu.