Nezdá se to, ale od posledního počinu Placebo "Black Market Music" už uplynuly tři roky, takže byl nejvyšší čas na novinku. Delší než obvyklá dvouletá prodleva mezi alby byla způsobena intenzivním koncertováním a také krátkou pauzou. Písničky na novinku vznikaly průběžně, nicméně asi nepřekvapí a fanoušky určitě vyloženě potěší, že Placebo jsou věrní svému "stylu" - zručně míchají relativně ostré kytarové riffy s popovou melodikou, nejen díky zpěvu Briana Molka umějí dosáhnout pocitu jakéhosi tajemna.

Ačkoliv začíná netradičně - ostrou kytarovou instrumentálkou "Bulletproof Cupid", celkově je deska méně rocková než její předchůdkyně. Na první poslech méně chytlavá, u některých písniček je nutná delší cesta k jejich ocenění. Neznamená to ale, že by se kytar Placebo vzdali, singl "The Bitter End" nebo skladba "Second Right" se za ukolébavky označit nedají. Když už jsme u toho singlu - velice vhodně vybraná skladba, esence rychlejší tváře Placebo.

Rozdílem od předchozích desek je větší využití "moderních prvků". Už výběrem producenta Jima Abysse, orientovaného na taneční hudbu, se k tomu Placebo "odsoudili". Ne že by začali hrát taneční tracky, ale v základech některých skladeb (např. "English Summer Rain" nebo titulní skladba) lze producentův (i hrátek bubeníka Hewitta) vliv slyšet. I když i sami Placebo se na předchozích deskách rozhodně elektroniky neštítili, zde se přece jen dostává více ke slovu. Kromě již zmíněných rytmických základů nelze přeslechnout i vokodérem upravený Molkův hlas či různé samply, ruchy a distorze ("Something Rotten"). A je třeba dodat, že k muzice Placebo elektronická aranžmá sedí.

Pořád ale máme co do činění se starými dobrými Placebo, některé kousky jsou v dobrém slova smyslu kopiemi starších. Taková "This Picture" připomíná hodně sestřičky z černého hudebního trhu, že by další singl? I když osobně bych si spíš vsadil na pomalejší "Special Needs", to vybrnkávání na piáno a ostřejší kytara v pozadí jsou moc povedené.

Jsou dobří, tihle tři chlápci. Ačkoliv netvoří nějaký nový styl, jsou osobití (ten Molkův hlas je opravdu zvláštní) a umějí napsat zajímavé skladby. A co se počítá, je také jejich práce s texty a image, tuhle kapelu si opravdu těžko spletete s jinou. Jistě, opravdový škarohlíd by mohl říci, že někdy je té sebepodobnosti až příliš, ale i díky rozumné délce alba i skladeb takoví nebudeme.