Oficiální hudební ceny byly v České republice vždy tak trochu ve stínu filmových lvů. Těžko říct, čím to, protože teprve poslední tři ročníky s Duškem povznesly České lvy na skutečně vyšší úroveň. Za to Gramy a nově Anděl se potýkaly s neustálými chorobami, opletačkami, nepřízněmi osudu a uměleckou ignorací. Vedení Akademie populární hudby - to, které se každou chvíli mění - už nechtělo a nemohlo trapnost nadále snášet, tudíž se rozhodlo pro zdánlivě radikální řez - přijdeme s obdobně morbidním způsobem konferenciérství. Lákadlem letošního ročníku proto bylo moderátorské trio Čtvrtníček, Šteindler, Holubová. Diváci si již zvykli na živě reprodukovanou hudbu, teď je ještě rozesmát (i za cenu silnějšího slova).

Sklepáci se s novou rolí sžili na výbornou, což dokázali ihned po vstupu na scénu několik minut před začátkem televizního přenosu. Získávali pro sebe pozornost rozdělováním přihlížejícího publika do dvojstupů či vysvětlováním principů potlesku a aplausu. Odezva přicházela logicky především z bezprostřední blízkosti, tzn. z "kotle", v němž mohlo tou dobou být maximálně patnáct set lidí. Vůbec návštěva a její rozložení by zasloužilo samostatnou studii. Coby člen APH jsem se odvážně vydal do sektoru těmto vyhrazeného, s kolegou jsme se natěšili na stoly prohýbající se pod nánosy dobroučkého občerstvení, na sličné hostesky, jež nás uvedou do lóží, prostě na vysoký nadstandard. Místo toho nás skrz koridor popostrčil hranatý bodyguard s akné na tváři, což jsme oslavili skutečně luxusní klobásou za tři pětky. Inu, rozdíl mezi sekcí pro "akademiky" a prostým lidem bylo prázdno na chodbách, takže jsme se urychleně vypoklonkovali vstříc rozradostněnému proletariátu na ledové ploše.

Třímajíce časopis a CD, kteréžto prezenty dostal každý návštěvník na požádání, jsme s fotografkou a kolegou vyčkali zahájení večera. Večera, během něhož jsme postávali opodál chlapíka, který nejprve vynadal jakési dívčině, že mu kouří pod nos, aby si v zápětí zapálil jointa. Navíc pořád Šteindlerovy a Čtvrtníčkovy skeče komentoval a dokonce tvrdil do telefonu, že stojí ve VIP zóně! Bože, proč nešel na druhou stranu sálu? Jinak si nebylo vlastně ani nač stěžovat, neboť Sparta nebyla pochopitelně vyprodaná (zaplněná až po strop), nehrozilo tedy "lucernovské trauma", kdy se lidé topí ve vlastním potu. Zamrzelo však stoické publikum, které nereagovalo vždy ideálním způsobem a v několika momentech jeho spíše ledové reakce (to když nesoutěžil Kryštof nebo Support Lesbiens) musely zabolet. Také dokázalo být řádně kruté, protože Helena Vondráčková a její kolega Maxa si vyslechli při téměř závěrečném duetu nejedno (spravedlivé?) zapísknutí.

Vskutku nevím, jaký zvuk jste měli vy, milí televizní diváci (až na pár pískání to šlo - pozn. šéfredaktora), ale při vystoupení Support Lesbiens se člověk v hale chytal s úpěním týraného vězně za hlavu a prosil za boží smilování. Ne, "Sweet Little Something" je sice příjemná muzika, ale na Andělech 2002 kompetentní techničtí zaměstnanci zrovna v ten okamžik hodili kuřpauzu, což neblaze potřísnilo návrat Kryštofa Michala do televize. Jiní koncertující už tímto neduhem stíháni nebyli a děkuji za to. Ještě hůře se ovšem museli cítit zneužívaní tramvajáci, kteří v dobré víře vyšli - vyjeli do ulic a Andělé je kvůli tomu nechtěli pustit na ceremoniál. Ach, ta sociální nespravedlnost!

Kterak se blížil konec večera, v hlavách přítomných šrotovalo rekapitulační entré. Která skupina byla nejlepší? Nejvřelejšího přijetí se dostalo Migu 21. Který gag zůstal nepochopen? Žádné salvy smíchu nedoprovázely počáteční bitku konferenciérů. Kdo příliš nezabodoval? Asi Petr Muk. Byl Anděl 2002 lepší než předchozích jedenáct ročníků? Nepochybně. Asi tak. Letos se APH a její Rónovy sošky vypravily směrem, který dovoluje doufat a věřit. Dobře to vyjádřil Kryštof Michal, když říkal, že Čtvrtníček se Šteindlerem konečně udělali něco inovativního, tvůrčího. Co si mohli ale dramaturgové pořadu odpustit, byla Helena Vondráčková, protože během jejího setu odešla polovina přítomných, a to nemá za potřebí jak ona, tak oni. Do celkové koncepce programu se s Maxou hodili jen pramálo. To by se však příští rok mohlo zlepšit, stačí, když vydrží elán. Oba průvodci po skončení přenosu naznačili ochotu pokračovat, i když byla proklamována jako ironický začátek seriálu Anděl 2002. Na každém vtipu je pravdy trochu, tudíž se za rok možná opět sejdeme v tomto složení. A vzhledem k výsledkům letošní ankety (úplný přehled vítězů najdete zde) a obecně vcelku vyvedenému průběhu akce (lví šrám přesto úpěnlivě bolel) by to nemuselo být nutně trapné.