Na začátku stáli Pavel Šmíd a Martin Piro, dva brněnští muzikanti a jejich láska k africké hudbě. Několik cest do západní Afriky na tamní festivaly, poznávání zemí, lidí, kultury. A také vlastní muzikantské pokusy o hraní pořád celkem exotické hudby (byť právě ona je základem toho, co dnes známe jako blues). A právě na jednom takovém jamu vznikla reggae verze místní odrhovačky "Jah'rabi", kterou zná v západní Africe každé malé dítě.

A pak už to byla souhra oněch šťastných okolností a náhod. Na přehlídku Crossroads, která předchází festivalu Colours of Ostrava, totiž dorazila legenda tamní hudby, senegalský zpěvák Cheikh Lô. A oba pány nenapadlo nic jiného než ho zkusit odchytnout s natočenou hudební stopou "Jah‘rabi". Povedlo se.

Podobná nezdolná energie zapůsobila o pár dnů později na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou, kde se podařilo přesvědčit zpěvačku Hawu Diabaté a hráče na ngoni Mamandou Kouyatého, aby i oni přidali své party. Výsledkem byl singl, který postupně přerostl ve výslednou nahrávku nazvanou "King'n'Doom".

Další skladby přibývaly, nakonec se zastavily na počtu osmi kusů. Některé, jako třeba "Bamako Echoes" nebo "Fafa", zůstaly jen atmosférickými instrumentálkami, jiné, například "Thiamness" nebo smutný lament nad hrůzami války "RAW", okořenily svými hlasy zpěvačky Zeina Ndong či Bibby Ssamake, již Šmíd objevil na Facebooku. Další náhoda nebo jakýsi zásah vyšších sil, držících nad projektem ochrannou ruku? Těžko říct. Jisté však je, že výsledek je ukázkovým propojováním kultur, vlivů a inspirací.

Nutno říci, že ono africké hraje prim. I z toho důvodu, že hosté jsou postaveni do role sólistů. Šmíd, Piro a další muzikanti evropské provenience a západního hudebního cítění pak celek obohacují o elektrické kytary a bluesové cítění a dodávají mu jakési těžko uchopitelné vnitřní napětí. Největším překročením hranic kontinentů je tak nakonec právě do reggae hozená skladba, která to všechno začala. Ale i tady jsou vazby jasné.

Ač deska vznikala po kouskách, často na dálku a v odlišných podmínkách, není to poznat. Zní fantasticky koherentně, jako by muzikanti skutečně nahrávali společně, v jediném studiu. Co do produkce se podařilo odvést výbornou práci, zvuk je sytý, jednotný, uchovává si dynamiku. Radost poslouchat!

Osmičku skladeb ještě doplňují dva remixy stěžejní skladby. Vrhají na ni poněkud jiné světlo a rozhodně nepůsobí jako zbytečný, stopáž natahující přívažek. Opět je to další důkaz - vlastně dva - posouvání hudby z jednoho kulturního kontextu do druhého. Funguje to bez zádrhelů a je to důkazem jediného: hudební jazyk je univerzální a široce platný. Projektu King'n'Doom se daří otevírat dveře další spolupráci s tamní hudební scénou. Kdo by to byl řekl, že jedno z nejpozoruhodnějších letošních alb z rozviklané škatulky world music vznikne právě v jihomoravské metropoli?

Drobnou poznámku si zaslouží i vydání celého projektu. Kromě digitální verze na všech myslitelných platformách a CD je album k dispozici také v jakési deluxe verzi. Ta kromě CD obsahuje také barevný vinyl se třemi skladbami a zmíněnými remixy. Vše je zabaleno do trojitého gatefoldu velkého formátu s vloženým bookletem s texty. Pokud by se vyhlašovala cena za nejlépe vypravenou nahrávku roku, vítěz je jasný.