Mlhou zastřený eponymní debut Manon Meurt funguje i po letech

14.11.2019 12:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz

Rakovničtí Manon Meurt za sebou mají velmi úspěšný rok. (Konečně) vydali svou první velkou desku "MMXVIII", šestiminutový singl "Beyond Beside" a nedávno na narozeninových oslavách klubu Roxy odehráli svůj dosud největší koncert kariéry. A nový materiál je na spadnutí. Ještě předtím ale jeden návrat.
8/10

Manon Meurt - Manon Meurt (reedice 2019)

Skladby: To Forget, Glowing Cityscape, '94, Until You Can, In These Eyes, Blue Bird
Vydáno: 31.10.2019
Celkový čas: 30 minut
Vydavatel: Minority Records
Před pěti lety totiž vyšlo jejich debutové eponymní minialbum, které kariéru formace vyloženě nakoplo. Vyspělý počin byl tehdy k dispozici digitálně a na dnes již nedostupné vinylové desce, nyní se, při příležitosti výročí, vrací v limitované edici na mramorově žlutém LP a navíc v novém masteringu.

V době natáčení bezejmenné nahrávky bylo v uskupení ledacos jinak, nejpodstatnější změny se od té doby odehrály na pozici basáka, která byla dokonce zrušena a nahrazena hudebním uměním Davida Tichého za klávesami. Řada věcí je však pevně na svém místě, a ač je v tvorbě rakovnické kapely jasně znatelný posun kupředu, stále jsou v ní prvky, o které se její členové mohou s jistotou opřít - zasněný hlas Kateřiny Elznicové, bicí Jiřího Bendla a kytarová hravost Vojtěcha Pejši, jenž je schopný vystavět náhlou neprostupnou přehradu hluku a zvuku i ovíjet posluchače jemnými, svádivými tóny.

Manon Meurt debutovali s velkou mírou sebejistoty. Šestiskladbové EP (později znovu vydané kanadským labelem Obcura) ukázalo jejich schopnost tvůrčím způsobem vycházet z devadesátkového shoegazeu a funkčně jej spojit se zasněným post-rockem. Ten na aktuálním albu přece jen o něco převažuje, prvotina se ještě neskrývaně hlásí k britským inspiracím typu Slowdive nebo My Bloody Valentine.

Skupina je na ní jaksi svižnější, rockovější, kontrasty mezi sněním a neprostupnými zvukovými stěnami jsou o něco ostřejší (viz úvodní "To Forget" či hned následující tepající "Glowing Cityscape", u které se dere na mysl celková uvolněnost výrazu The Stone Roses, či zvukově poměrně tvrdá "In These Eyes").

Všemi skladbami se nese pro Rakovnické už tehdy typické kouřmo, v kterém se kontury hlasu i kytar doslova rozpíjejí do hypnotických, psychdelických obrazů. V tomto případě je dosud nepřekonaným kusem píseň "Until You Can", posazená až do mantrické repetitivnosti v závěru rozbité hlukovým beranidlem.

Na "MMXVIII" jako by byli Manon Meurt mnohem více melancholičtí. První studiovka je mnohem barvitější, přináší více zvratů, zároveň však příliš nefunguje jako soudržné dílo, spíše jako série singlů. Silných, na debut vyzrálých a výrazných, ale ne úplně schopných propojit se v jeden dokonale kompaktní celek. Přesto rozhodně stojí za to si připomenout moment, kdy se těmto hudebníkům otevřely první velké dveře na jejich cestě směřující až k pozici jedné z nejvýraznějších skupin, které tady máme.



NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY