Flamengo, Stromboli, Etc..., Dežo Ursiny, Peter Lipa, Bratři Ebenové, Krausberry, November 2nd... To je jen část z dlouhého seznamu jmen, s nimiž Vladimír Kulhánek, nenápadný muž v pozadí, v průběhu své dlouhé kariéry spolupracoval. Dostat je do vyprodaného Lucerna Music Baru všechny (nebo alespoň většinu) by byl nadlidský úkol. Prostor tak nakonec dostala čtveřice projektů - dva aktuální a dva obnovené, připomínající minulost - a také příjemná hostovská vsuvka.

Večer zahájila velká premiéra staronového uskupení Prak - postaveného kolem jádra Kulhánek a Standa Kubeš, toliko spoluhráčů z jedné z inkarnací Etc..., doplněného o mladé tváře Pavla Bohatého a Martina Kopřivy. A jak se pánové chlubí na svém webu, jejich koncerty jsou esencí čisté hudby a radosti. Slogan nelhal, set postavený na vlastních věcech a skladbách z autorské hudební dílny obou zasloužilých bardů (Mišíkem interpretovaná "Kdo dnes přijde" s textem Marka Ebena a Schelingerova "Jsem prý blázen jen") byl plný špičkování, úsměvů i štěstím jiskřícího oslavencova pohledu.

Vystřídal je Energit, absolutní koncertní jistota postavená kolem kytarového mistrovství Luboše Andršta. A dokonale (skoro to vypadá, že čím dál tím dokonaleji) sehraní pánové nezklamali ani tentokrát. Jejich set obsáhl i prvního hosta: Ve vzpomínce na nedávno zesnulého bubeníka Gingera Bakera zazněla "White Room" od Cream, přičemž se k základní sestavě Energitu přidala další kytarová legenda Michal Pavlíček. Jádro formace pak - po odchodu Andršta, ale stále s Pavlíčkem v sestavě - doplnil Kamil Střihavka, který se pěvecky vyšvihl v "All Right Now" od Free. A s tím basovým sólem se "Guma" Kulhánek vyloženě pomazlil.

Druhá polovina večera (který byl bohužel poněkud zpomalen přestávkou) byla postavená kolem jádra současné podoby Etc... (Pavel Skala a Jiří Zelenka společně s Vladimírem Mišíkem). Ta, posílena v první části právě o "Gumu", Standy Kubeše a Olina Nejezchlebu, se vrátila do první poloviny devadesátých let a pár ukázkami připomněla éru kolem alb od "Etc... 4" až po "Město z peřin". Výběr se však až na dvě výjimky ("Město z peřin" a povinnou "Variaci na renesanční téma") musel obejít bez Mišíkova hlasu, a o vokály se tak podělili Kubeš s Nejezchlebou. Snad se frontman šetřil na vrchol večera, těžko říci.

Ať už byl důvod jakýkoliv, vyplatilo se. Očekávanou tečkou oslav bylo vystoupení legendárního Flamenga (k jádru Etc... se přidal ještě nepostradatelný Pavel Fořt a vokálně vypomohl Pavel Bohatý). Jeho set nemohl zklamat. Průřez "Kuřetem v hodinkách", albem, které dalo celému večeru název, dokázal, že tahle deska má stále obrovskou sílu a živé podání jí přidává ještě více na dravosti. Skladby jako "Rám příštích obrazů", "Já a dým" či "Doky, vlaky, hlad a boty" ale nepřišly o svou barevnost a hudební i textovou nadčasovost.

Večer žijících legend, co si více přát? Snad ještě alespoň kousek Stromboli, když už se zastavil i Pavlíček. Tak třeba na osmdesátinách...