V recenzi na debut "Konnichiwa" zaznělo, že kluci s hitovostí trochu tlačí na pilu. Světlé momenty jako "Anděl" nebo "Divadlo" ale napovídaly, že v Mirai se skrývá více. Albový nástupce si dal za cíl experimentovat a domněnku potvrzuje. Na nastolování domácích hudebních trendů ještě nedošlo, krůček k němu ale skupina podnikla.

Možná za to může fakt, že pod produkcí je tentokrát podepsaný jen jeden člověk - Ondřej Fiedler. Jeden producent většinou sice značí kompaktní zvuk, tím však mnohdy ubírá na rozmanitosti. "Arigató" ale na sobě nenechá nic znát, a tak nás od prostinkého popu ("Yahoda") provede přes R&B ("Pojď ke mně blíž") třeba až k punku ("Byt (Vystěhovanej)"). Oproti prvotině přibylo hostů - kromě Bena Cristovao ve zmíněné pohodičce jménem "Pojď ke mně blíž" je ale nelze slyšet tak snadno. Zvuk obohatil třeba smyčcový kvartet či klávesista Jan Aleš. S textem "I přes to všechno" zase vypomohl David Stypka.

Pozor, nejde však o ty nejlepší verše z desky. Těmi se může pochlubit desítka "Billboardy". Tíživá balada, která začíná větou "Všechny billboardy s jeho fotkou hoří / volá o pomoc, do ohně se noří" se dokáže společně se svým industriálním soundem postarat o husí kůži. Rovněž "Achillova pata," ve které si frontman za zběsilého kytarového doprovodu na konci od plic nahlas zařve, si zaslouží oba palce nahoru. První singl "ØTCHI" načrtnul, jak vypadají dospělejší Mirai, tyto dvě skladby však vyčnívají nejvíce.

Slabší momenty najdeme bohužel také. "Yahoda" se svým jednoduchým popěvkem a vytleskávanou melodií je jasným příkladem vaty, což zamrzí o to víc při vědomí, že nahrávka obsahuje jen deset nových skladeb. Tou jedenáctou se stala akustická verze loňské letní hymny "Chci tančit", a ačkoliv nejde ani zdaleka o něco uším závadného, takové vzpomínání si mohla formace nechat na později. Akusticky mohl udivit právě pilotní singl. Škoda.

Celkově je ale "Arigató" milým překvapením. Čtveřice se vrátila dospělejší a tak trochu testuje, co pro ni funguje a co ne. Třeba si to lépe uvědomí i díky koncertnímu turné, které vyvrcholí 3. prosince v pražském Foru Karlín. Hodnocení vychází někam mezi sedmičku a osmičku - tentokrát půjdeme níže, neboť kapela nám to nejlepší nejspíš teprve předvede (však se také stala objevem roku 2017). Tak schválně.