23.10.2019 12:30 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta
Nedlouho po mezinárodní spolupráci domácích Decultivate s Izraelci Ostra Törn tu máme další hudební výměnný pobyt, tentokrát ryze evropský. Brněnští Nikander spojili síly s Finy Stolen Kidney a přinášejí bezejmenné, jen názvy kapel a symboly podepsané split-LP.
O dvoj-EP se sugestivním, do ruda vyvedeným obrazem na přebalu se obě kapely podělily rovným dílem: tři skladby na každou. Žánrové fundamenty a nálady jsou oběma spolkům společné. Hutný, špinavý sound, výrazní vokalisté i temná, až nihilistická nálada, která se šesticí nahrávek line.
Pro domácí zástupce
Nikander je split prvním delším počinem od vydání plnohodnotného, hojně diskutovaného a trochu rozporuplně přijatého loňského debutu "Sekyra prohnaná kolenem". Nová trojice skladeb je mu duchem blízko, i zde se hladce prolíná sludgeová valivost, která jako rozžhavený kov drtí a zároveň spaluje vše, co mu přijde do cesty, s až blackovým vokálem.
Jana Kremace je vůbec originálním zjevením na domácí metalové scéně a tady to svou dravostí jen potvrzuje. Sípot, řev, ale zároveň zachovaná melodičnost, jež se výborně pojí s proměnlivostí hudebního doprovodu. Kytary společně s rytmikou kreslí nápadité riffové kudrliny (na nějaké sólování se zde opravdu nehraje) a udržují neustálé napětí. Vrcholem je pohlcující "Utkáno z prostých řas", která boduje atmosférou i temným, lyrickým textem. Tomu bohužel nepomáhají jisté stylistické neobratnosti (
"došel v ústraty," "hloubí ránu v mých snách"), věřím však, že to padá na vrub snaze o sdělení a výpověď a jejich snazší prezentaci.
Těžko hovořit o výpovědi u Stolen Kidneys. Jejich texty jsou v exoticky - ale překvapivě funkčně, kdo by to byl řekl - znějící finštině a překlad bohužel není k dispozici, což je trochu škoda. Nezbývá než se spolehnout na výraz, který si s dravostí Nikander rozhodně nezadá, byť se vydává trochu jinými cestami. Finové více staví na noiseové hlukové špíně a neuspořádanosti. Více hardcore než sludge, v kombinaci to ale funguje náramně.
Energie obou nahrávek je nezpochybnitelná. Dvě formy hudební temnoty se na jediné desce příjemně spojují do celku, který funguje, ať do něj vstoupíte z kterékoliv strany. Za mě má větší drive strana, která patří Nikander. Stolen Kidneys přece jen trochu působí, že mají na víc. Číselně vyjádřeno: Češi 9/10, Finové 7/10. Průměr je jasný.