Moci se spolehnout na to, že náš oblíbený muzikant s novou deskou nezklame, je rozhodně příjemné. Anebo jinak, vydat dnes desku, která by mohla vzniknout stejně tak před deseti lety a přesto nevyzní zastarale a "nemoderně" a umí, stejně jako by uměla před deseti lety, oslovit, je rozhodně kumšt. Nick Cave prožívá se svými Bad Seeds období, kdy jim můza rozhodně přeje a kdy by se nemuseli stydět vydávat i více než ve dvouletých intervalech. Čerstvá novinka "Nocturama" je toho důkazem.

Počátkem minulého roku, ve volných chvilkách v rámci australského turné, si Bad Seeds postupně odskakovali do studia, kde v uvolněné a spontánní náladě nahrávali materiál, z nějž pak během pár dnů sestavili desku. Desku, ze které jsou chuť do hry a spřízněná nálada rozhodně cítit. Ve srovnání s předposledním albem "No More Shall We Part" /2001, Mute records/ je také změna principu nahrávání (tenkrát Cave přišel v podstatě s hotovými písněmi, které se muzikanti naučili, nyní byly jedinou pevnou předem danou veličinou texty) znát. "Nocturama" je muzikantsky i náladově pestřejší, je dynamičtější, svým způsobem křehčí i drsnější.

Figurují zde vedle sebe písně jak vystřižené z období romantického "Boatman's Call" ("Right Out Of Your Hand", "Still In Love", "She Passed By My Window"), tak z předchozího rozháranějšího "Let Love In" (singlovka "Bring It On", "Wonderful Life"), některé by mohly bez problému zapadnout do dob "From Her To Eternity", dob před dvaceti lety, kdy Bad Seeds začínali - zejména ty s punkovějším nádechem jako "Dead Man In My Bed", či nekonečná, téměř čtvrthodinová závěrečná vypalovačka "Babe, I'm On Fire". Nechybí ani slaďáčky, které se ocitají tak na pokraji tolerance ortodoxních fandů - vokály v "He Wants You" nebo "She Passed By My Window" těžko říct, jestli ještě lze na hranici sebeironie a kýče stavět.

Vytknout by se snad někdy dalo přílišné rozmělňování motivů a natahování stopáží. Delší plochy sice k "živému" stylu nahrávání patří, na druhou stranu mohou bez kontextu živého kontaktu s kapelou v teple domácích fotelů případat místy (po úderném začátku) až zdlouhavé - za všechny již citovaná "Babe, I'm On Fire". Na stranu třetí, ona občasná rozvleklost jde ruku v ruce s již chválenou spontánností a celkovou živostí, což jsou stále hlavní a patrně nejdůležitější devizy alba.

Poslední řadovka caveových Bad Seeds možná nedosáhne tak vysokého komerčního věhlasu jako "Murder Ballads", až se ale jednou bude uzavírat historie Bad Seeds, jistě zůstane citována (vedle například "Henry's Dreams" či "Let Love In") jako jedna z nejupřímnějších a muzikantsky nejvíce uvolněných desek. Takových je v každém třeba a doufejme, že jich ještě pár přibude, potažmo že odchod zakládajícího člena Blixy Bargelda nebude pro život Bad Seeds osudový.