Amen! Dvojice irských písničkářů, tedy zkušenější Hozier a začínající David Keenan, vyprodanému Foru Karlín pod patronátem Colours Of Ostrava servírovala svůj podmanivý materiál. Bylo co poslouchat i na co se dívat. A ještě k tomu jsme v tomto svatostánku dostali i pár hostií navíc.
Live: Hozier
místo: Forum Karlín, Praha
datum: 27. srpna 2019
support: David Keenan
setlist: Would That I, Dinner & Diatribes, Nina Cried Power, To Be Alone, Someone New, Angel Of Small Death And The Codeine Scene, Nobody, Talk, From Eden, Wasteland, Baby!, No Plan / Living For The City (Stevie Wonder cover), Jackie And Wilson, Almost (Sweet Music), Moment's Silence (Common Tongue), Movement, Take Me To Church, Cherry Wine, Work Song
Fotogalerie
© Marie Trávníčková Nebudeme si na nic hrát a rovnou vám kápneme božskou: irští písničkáři to u nás mají snazší. Vždyť kdo by nepodlehl těm jejich ostrovním, větrem ošlehaným tvářím, staromilství v hudbě i názorech a hlavně těm kouzelně poetickým a přitom zcela na pevné zemi stojícím textům?
Glen Hansard, Van Morisson,
Damien Rice a spousta dalších, to jsou výkladní skříně nejen evropského folku.
David Keenan k nim zatím ještě nepatří, a i když by jednou mohl, zůstáváme po jeho pražské zastávce střízliví. Muzikant, který prvním dvěma výše zmíněným zpěvákům už předskakoval, zahrál v Praze již během festivalu United Islands Of Prague a znovu se k nám podívá 28. března, kdy se představí v Chapeau Rouge. Pracovitost mu tedy nechybí, ale s tou snahou ukázat se to trochu přehání. Především tedy když zpívá. To totiž neváhá přecházet z jedné tóniny do druhé jako na běžícím páse. Jeho písničky tak zdánlivě nemají jasnou strukturu nebo zřetelný refrén, a je tak docela jedno, jestli zrovna zpívá o tom, jak se zamiloval do kamarádky, nebo o tom, jak mu ve snu James Dean vyprávěl, že kašle na herectví a bude v Irsku řídit lokomotivu. Vše je podřízeno exhibici, kdy se v jednu chvíli zpívá falzetem, o moment později už se málem jódluje. A to v kombinaci s přehnaně teatrální prezentací dohromady moc nesedělo. Uvidíme, jaká nakonec bude chystaná debutová deska, střízlivá očekávání jsou však na místě.
© Marie Trávníčková To
Hozier už takové věci neřeší. Díky hitu "Take Me To Church" vystřelil nahoru tak rychle, že už pak skoro nikoho nezajímalo, co dalšího ještě v repertoáru má. A asi největší pochvala, jakou mu můžeme dát, je, že i kdyby onen singl v Praze nezahrál, pořád bychom na jeho českou premiéru mohli vzpomínat jako na povedený koncert. A to přitom nehrál bez chyb - ve své nejoptimističtěji znějící písni "Someone New" se do sebe s vokalistkou svými hlasy zamotali až příliš, a když hned potom začal hrát "Angel Of Small Death And Codeine Scene", zazmatkoval s elektrickou kytarou a začal sólovat dřív, než měl. Suzanne Santo, kytaristka a houslistka v jedné osobě, se ho pak snažila z nešťastného momentu vysekat vlastním sólem, že ale šlo o neplánovaný program, bylo znát. Přesto to asi vadilo málokomu. Stejně jako minimální proslovy k publiku nebo jakákoliv snaha o show. Hlavní byla muzika.
Osmičlenná formace totiž na pódiu předváděla sebevědomou prezentaci skladeb z obou frontmanových alb takřka v podobě, v jaké byla nahrána, a ta změť živých nástrojů v kombinaci s Hozierovým vokálem byla potěchou pro uši. Devětadvacetiletý zpěvák střídal intimnější a houpavější skladby, v nichž mu diváci svítili mobily, s rytmičtější polohou, kde mohli tleskat spolu s kapelou. Žádné velké divočení to nebylo, přece jen se bavíme o hudbě, v níž se blues-rock prolíná s folkem, R&B, americanou a gospelovými prvky. Část kapely je ostatně právě z Nashvillu a okolí, zatímco Andrew John Hozier-Byrne je Ir, tak se to spolu všechno pěkně potkává. Není proto divu, že s takovými kořeny hrají zrovna tak jedinečnou muziku a že se proslavili právě skladbou zmiňující náboženství.
© Marie Trávníčková Ono je vůbec zvláštní, že i po pěti letech od vydání si stále spousta lidí vykládá "Take Me To Church" úplně jinak. Zájemci o kontext nechť si rozkliknou tehdejší
recenzi debutového alba. Naživo ten hit zněl ještě lépe než z desky, a skvěle tak vyvážil věci z nové kolekce "Wasteland, Baby!", kde podobně silné skladby jako na debutu postrádáme. A nemáme teď na mysli jen hit podobné ráže, ale i jiné zapamatovatelné věci z debutu jako "Jackie And Wilson", "Cherry Wine" nebo "From Eden". Prostě takové ty
minihity. I na ně je totiž letošní deska krátká. Je proto asi fér říct, že z Hoziera se skutečně stal onen obávaný one-hit wonder. Ale dokud lidi chodí, komu to vlastně vadí? Vyprodanému Foru Karlín, které oproti předchozím vystoupením dostalo pár písniček navíc, určitě ne. A nám, kteří máme rádi muzikanty se silným hlasem, solidním repertoárem a naopak nesnášíme jakoukoliv formu playbacku, určitě taky ne.
-
Koncert byl výborný, ovšem byl by ještě lepš... (Aneta, 29.08.2019 09:42) Reagovat
Koncert byl výborný, ovšem byl by ještě lepší, kdyby ve Foru Karlín nebylo takové horko. Už během vystoupení předskokana se někomu v přední třetině stání udělalo zle a odváděli ho zdravotníci/ochranka a podobná situace se opakovala později. Druhou vadou koncertu byl zvuk, neboť na začátku Hozierova setu se zpěv místy utápěl v hudbě a ani nešla rozeznat melodie, o slovech nemluvě. Nejmarkantnější byl tento problém hned u úvodní Would That I nebo třetí Nina Cried Power. Naštěstí se to postupně zlepšilo. Co se týká samotného vystoupení, David Keenan se sice snažil, co mohl, ale jeho set nevyzněl nijak uhrančivě, na vině je podle mě jeho styl hry na kytaru, jelikož opakovaně v písních přestával zcela hrát a tím rušil rytmus skladeb. Hozier samotný byl výborný, jako doprovodná kapela taktéž. Publikum také skvělé, ochotně tleskalo a zpívalo všechny skladby bez ohledu na to, jestli se jednalo o Take Me To Church nebo o album track. Nicméně nesouhlasím s panem recenzentem, že by skladby z druhého alba zněly naživo hůře, než tomu bylo u věcí z debutu, podle mě je opak pravdou. Každopádně výborný koncert a ani v nejmenším nelituji, že jsem šla.
PS. Pan recenzent by měl trošku zapracovat na používání čárek, zejména v odstavci o předskokanovi.
-
Re: Koncert byl výborný, ovšem byl by ještě lepš... (Lukáš Zika, 29.08.2019 16:34) Reagovat
Se zvukem zcela souhlasím, začátek nebyl určitě optimální. Co se týká Fóra Karlín, tak pokud by to bylo v jakémkoliv jiném prostoru v Praze, tak by to bylo o dost horší. Určitě nejlépe klimatizovaný koncertní prostor v Praze.
-
Nebyla to Suzanne Santo (Kateřina, 29.08.2019 18:18) Reagovat
Nebyla to Suzanne Santo, ale Emily Kohavi.
-
Zbytečná kritika (Barbora, 30.08.2019 17:18) Reagovat
Rozhodně bych tento koncert nekritizovala tak jako autor článku. Koncert byl skvělý, nějaké ozvučení zarytý fanoušek při poslechu Hozierovy vynikající hudby (která ovšem nesedí každému) extrémně řešit nebude. Koncertní sál mi nepřišel nějak extrémně zadýchaný, po celém sále visí ze stropu ventilátory které ho zvládají skvěle ovzdušit. Omdlení fanynky v předních řadách bych dávala na vinu spíše tomu, že zřejmě stala dlouhou dobu v řadě a nedbala na pitný režim.
-
"Nebudeme si na nic hrát." (L., 30.08.2019 20:48) Reagovat
Sto lidí, sto chutí, avšak i přesto mi přijde, že přehnaná kritika je zde zbytečně.
Předskokané nemají zrovna lehký úkol, ale pokud se ho dokáží zhostit úctyhodným způsobem, mají šanci dostat se více do povědomí/ obliby potenciálních fanoušků. Od Davida Keenana jsem toho příliš nečekala, protože jsem ho znala velmi letmo. Byla jsem ale mile překvapena. Rozhodně nepřehání snahu se ukázat, naopak působil energicky a pozitivně, což je na navození dobré atmosféry perfektní kombinace. Samotný Hozier a jeho kapela tak měla skvěle naladěné publikum, což bylo znát již při první písni.
Fanoušci ochotně tleskali a jednali v rámci slušného chování. Při kolapsu slečny poblíž pódia se snažili pomoci lidé nejen z jejího doprovodu, ale i ti, co byli okolo. Nacházela jsem se také v předních řadách a neměla jsem pocit, že by v budově bylo přehnané teplo, protože jak již bylo zmíněno, vzduch ochlazovaly stropní ventilátory.
Ať už se jednalo o písně ze staršího nebo novějšího alba, rozhodně bych je naopak označila za silné. Stačilo se chvíli zaposlouchat do textu, který byl srozumitelný z obou stran pódia. Označení "one-hit wonder" je proto naprosto zcestné. Celkový dojem z koncertu nemohl být jiný než pozitivní, nejen díky famóznímu finále, které na působilo velmi emotivně. Po celou dobu byla cítit skvělá energie z celá kapely, která se snad ani na chvíli nepřestala usmívat.
