Nevydat čtyři roky novou studiovou nahrávku může škarohlíd označit za pohodlnost, při ostřejším slovníku dokonce za lenost. U Mariny ale za delší odmlku mohly psychické problémy. Po výborném albu "FROOT" se stáhla do ústraní a bojovala s depresemi, pochybovala sama o sobě. Není tedy divu, že další desku věnovala dvěma pro lidskou existenci velmi citlivým oblastem - první polovinu lásce a druhou strachu.

Možná proto materiál nepřetéká jiskrnými hity na první dobrou a zpěvačka odložila image tajuplné femme fatale, která její tvorbě dodávala šťávu a esenci originality. Na "Love + Fear" nás pouští do hlubin své zraněné duše. Říci, že skládání muziky je pro umělce terapií, může znít jako klišé, pro velšskou divu tomu tak ale v tomto případě nejspíš skutečně bylo.

Naznačila to hned úvodní "Handmade Heaven", která nastoluje pomalé až zasněné tempo. Marina v ní zpívá o tom, jak závidí ptactvu, pavoukům i veverkám jednoznačnost jejich cesty. "Chci někam patřit, jako ti ptáci v korunách," svěřuje se v posmutnělé výpovědi.

Přesto je "Love" ta optimističtější část dvojalba. Najdete na ní songy, ve kterých syntezátory příjemně tepou a u některých si dokonce zavrtíte boky. Nejvíce vyčnívá "Baby", což je ale singl nahraný pro loňské album Clean Bandit, takže se jeho odlišnost dá pochopit. Také "Enjoy Your Life" má zapamatovatelný refrén, škoda ale, že slova jako "tvé nejhorší dny jsou u konce, tak si užívej života" znějí tak omšele. Jako bychom je už slyšeli tisíckrát.

Pořád se ale zdají nápaditější, než když se kusem "Orange Trees" nese popěvek "Oh-oh-oh-pomeranč". Někdo by řekl, že jde o píseň bezstarostnou, jiný by ji nazval jako povrchní. A na to u Mariny nejsme příliš zvyklí.

Naštěstí se mezi šestnácti položkami dvojcédéčka nachází i pár opěrných bodů. Patří k nim "To Be Human", skladba ve středním tempu, se kterou v textu procestujete mnohá místa od Rudého náměstí v Moskvě přes japonskou Hirošimu až po Řecko, kde má interpretka kořeny. I když je všechny navštívila, věrohodně zpívá: "Pořád nevím, o čem život je."

Svébytnou náladu mají závěrečné skladby obou částí. "End Of The Earth" zní až nadpozemsky a z její hutné atmosféry vám možná naskočí husí kůži. "Soft To Be Strong "je oproti tomu na poslech snáze stravitelnější, také zpěvaččiny vokály jako by se tu vznášely s lehkostí letního vánku. A přesto je v jejím hlase cosi dramatického a velkolepého. V takových chvílích se Marina vyčleňuje z davu.

Proto zamrzí, že většina zařazených songů zní zaměnitelně. Nejsou to špatné písničky - ač jí k mnohým z nich inspirovaly osobní bolístky a strasti, nakonec je podává s nadhledem a svěžím zvukovým kabátkem. Jenže při poslechu "Believe In Love" nebo "Karma" se nemůžete zbavit dojmu, že by je mohla nahrát kdejaká druhořadá zpěvačka bez vlastní invence. Je škoda, že se umělkyně více nesoustředila na to, aby v nich vynikla její osobnost.

"Love + Fear" je zkrátka důkazem, že i dobrá deska může být pro fanoušky spíše zklamáním. Jako by Marina o svoje vybroušené diamanty skutečně přišla a zůstaly jí místo nich pořád docela pěkné, ale o poznání levnější kamínky.