Jejich třetí zastávka na Rock For People je ale zavedla na největší pódium a na pozici headlinera, který se na ni vypracoval skoro od nuly. Jestlipak by se něco podobného podařilo i dalším stálicím začínajícím v podobném období a premiérujícím v Hradci jako třeba Editors, Two Door Cinema Club, The Wombats, White Lies nebo Bloc Party?

Na to si budeme muset ještě pár let počkat, co se ale podařilo mimořádně, byl setlist. Ten skupina mění skoro po každém koncertě a tentokrát to ještě měla ztížené tím, že s ní přijel náhradní bubeník, s nímž ještě ten den ráno ve zkušebně Bandzonu v pražských Vysočanech nacvičovala program na večer. Osvědčil se skvěle, a co je ještě lepší, z posledního, nepříliš zajímavého alba už neznělo téměř vše, jako loni v březnu ve Foru Karlín, ale pouhé dvě písně.

Publikum tak nemuselo ochladnout hned poté, co se rozezněla nějaká synťáková novinka, ale naopak mohlo skákat na pérkách celou hodinu úplně stejně jako sám frontman, jehož bílý přeliv už také odvál čas. Jeho roznožky navazující na vysoce funkční riffy jsou pověstné a v Hradci Králové o nic jiného ani nešlo. "No You Girls", "Do You Want To", "The Dark Of The Matinnée", "Evil Eye" nebo perfektní "Right Action". Bylo toho hodně. A koncert měl ohromný spád.

Nebylo kdy vydechnout, jedna hitovka střídala druhou, a kdo už nemohl skákat, musel si aspoň pokyvovat hlavou, protože ten rytmus byl strhující. Tady nešlo jen o to čekat na největší hit "Take Me Out". Tady bylo pořád se z čeho radovat.

To všechno ale mělo jedinou chybu. Po hodině se kapela sebrala o odešla do zákulisí, že už je konec. Jenže dle programu měla hrát ještě dalších třicet minut. Pouštíme se teď trochu do vln spekulací, takže možná to pak ti informovanější z vás uvedou v názorech trochu více do kontextu, ale závěr koncertu byl docela podivný.

Z pohledu diváka to vypadalo, jako by muzikanti po odehrání toho nejlepšího ze svého repertoáru odešli do zákulisí, kde jim ale pak ještě někdo řekl: "Ale kluci, vy máte hrát ještě další půl hodiny!"

Načež se Franz Ferdinand vrátili na přídavek a v něm odehráli dvě méně úspěšné věci a nakonec ještě "This Fire", kterou vygradovali a znovu zklidnili snad čtyřikrát, čímž ji roztáhli asi na deset minut. Pak se ještě dlouze loučili, takže jim ve finále k avizované délce chybělo jedenáct minut, což už asi tolik nevadilo. Do té doby perfektnímu koncertu ale zvláštní finiš trochu ubral na kráse. Na druhou stranu nebýt jej, bylo by o nejlepším setu letošního ročníku jasně rozhodnuto ve prospěch skotských rodáků.