Ve festivalové brožurce se uvádělo, že po Nouvelle Prague se hodně mluvilo o tom, zda stojí víc za to nová kapela Saint Agnes, nebo Life. Z těchto dvou variant by to vyhrála spíše ta první, už kvůli špinavému projevu garážového rocku, punkové neurvalosti, roztrhaným punčocháčům a vlasům sčesaným do čela. Hudebně ale nabízely jiné skupiny více.

Pop-punkeři s občasným screamingem ze severu se jmenují Normandie a vrátili se k nám po třech letech. Bylo skvělé někdejší souputníky Yellowcard vidět hrát rovnou na hlavní stagei. Hned po nich ale nastoupil nevídaný projekt.

Když už si myslíte, že jste viděli fakt všechno, nastoupí na scénu The Hu. Formace z mongolského Ulánbátáru, která ve své hudbě kombinuje metal s tamními tradičními nástroji, poezií a atypickým způsobem zpěvu, který zní jako bojový pochod. Těžko se to popisuje, video napoví.

Letos mají vydat desku, za sebou už mají třeba i štace na Rock Im Parku, byť hráli zatím jen kolem poledne, tak uvidíme, zda bude mít smysl brát je vážně, nebo jestli se z toho stane záležitost jedné koncertní sezóny. Tipuju to druhé, ale zážitek to byl svébytný a silný.

Následovaly je dva co do věhlasu menší, ale rozhodně poutavé sety. Yonaka jsou z Brightonu, žánrově kromě indie rocku zpívaného zpěvačkou dávají ještě řadu přísad odjinud, dohromady to má asi nejblíž k Yeah Yeah Yeahs, což je výborná zpráva. Dál bude potřeba sledovat i člověka, co si říká Barns Courtney. A ne, není to ta písničkářka Courtney Barnett. První jméno jste letos mohli zaznamenat na řadě evropských festivalů, hrát bude třeba ještě na Frequency.

A je dobré si ho pamatovat nejen proto, že zpívá například: "Jestli vidíš, že tvé dítě nemá tak bělosvkoucí zoubky, měla by sis protřít oči a zbavit se toho hvězdného prachu v nich" v refrénu výborného kousku "99". Na Barnsovi oblečeném do kožené bundy s třásněmi a jeho kapele je toho skvělého více. Zvonivý rock připomene rané Kasabian, rtuťovitost frontmana zase Cage The Elephant. Debutová deska je navíc plná silných, plnokrevných hitů a dokonce na ní najdete i neméně působivé klavírní balady, na které bohužel v Hradci nedošlo.

Jasně čitelné singly, tentokrát v pop-punkovém kabátku, nechyběly ani u The Subways, kteří už sice na Rock For People odehráli lepší sety (publikum a kapela se pořádně osmělili připomenout staré časy plné bezuzdného paření, až když se koncert chýlil ke konci), potěšili ale alespoň ukázkou "You Kill My Cool" s chystané desky. O ní bychom mohli říct, že zní hodně heavy, basa i kytara v ní hrají zásadní roli a naopak zpěvy a bicí jsou spíše upozaděné. Rozhodně to zní originálně a z dosavadní tvorby to vyčnívá, ovšem zda to bude hit? Spíše ne.

Název kapely My Chemical Romance během vystoupení jejího někdejšího nejmladšího člena Franka Iera směrem k publiku nezazněl. Spolu s Oasis se dle řady hudebních periodik jedná o nejvíce pravděpodobné a očekávané comebacky v následujících měsících, aktuální tvorba s The Future Violents má ale k někdejší emo ikoně pořádně daleko. Jen pro pořádek, ta kurzíva je tam proto, že MCR nikdy pořádně emo nebyli, jen je tam většina společnosti zařadila, protože byli prostě nejúspěšnější ze všech těch depresivních kapel. Nicméně zpět ke koncertu. Punková smršť v první skladbě s příšerným nazvučením nejprve extrémním hlukem vyhnala část zvědavců, ani poté se ale nejednalo o nic pamětihodného. Stejný průměr jako samotný debut, tak snad to ten comeback uspíší.

Pale Waves měli mezi skladbami trochu delší pauzy, během nichž ztráceli publikum, které synth-popu příliš nehoví, jinak ale po The Naked & Famous a CHVRCHES z minulých let potvrdili sami sebe jako zástupce žánru pro budoucnost. A stejně jako tehdy ve Foru Karlín před The 1975 i zde jejich šťavnaté písničky s pichlavým hláskem zpěvačky připomínajícím barvu Taylor Swift cílily na komoru. V mezičase složená debutová deska patří k nejmilejším překvapením roku, takže jen ať k nám klidně jezdí dál. A synth-popový tip na příští rok? Co třeba Fickle Friends? (Jo! - pozn. ed.)

O Manic Street Preachers a Franz Ferdinand máme samostatné reporty tady a tady.

A pro úplnost ještě výčet Top 10 toho nej, bez ohledu na pořadí: Franz Ferdinand, Rudimental, Manic Street Preachers, Pale Waves, Barns Courtney, Boston Manor, The Hu, Sea Girls, Hands Like Houses, Idles

Na úplný závěr dostal prostor ještě Panjabi MC. Většina lidí si asi ještě pamatuje hity "Mundian To Bach Ke" a "Jogi" ze začátku tisíciletí, rádia je točí v éteru dodnes, nicméně naživo to stálo za houby. Žádná živá kapela a exotické nástroje, nýbrž špatný DJ set, v němž se zmiňované singly pustily hned na začátku, a to ještě v hrozném remixu, a do toho MC vykřikoval, jak je super hrát v Praze. Tečka za jinak výborným festivalem tudíž nebyla zvolena úplně šťastně.

Těch věcí, co by se dalo vylepšit, bylo celkem dost. Fronty na toi toiky i sprchy nebraly konce, zatímco toaletní papíry zmizely hned. V areálu bylo jediné korýtko s vodou, stánek od Makra byl šíleně předražený, milovníci zdravé stravy a vegetariáni se také museli uskromnit. A kdo neměl opalovací krém, musel do Hradce. Autobusy tam a zpět jezdily přeplněné a v nedostačujících intervalech. Je to už trochu trapné, že podobné výtky se objevují rok co rok a stále s nimi nikdo nic nedělá.

Přesto byl Rock For People úžasným zážitkem. Jedna historka za všechny. V sobotu dopoledne jsem šel pěšky do aquaparku a cestou mě zastavil asi sedmdesátiletý pán s kolem, v obličeji vypadal trochu jako Michael Douglas. Prý v Hradci bydlí. "Tak jak to tam vypadá?" ptá se. "V pohodě," odpovídám. "To se vůbec nedivím. Ten Rock For People je dobrý festival, tam jezdí slušní lidi. Za ty roky, co to tady je, už jsem se bavil se spoustou návštěvníků i organizátorů a je vidět, že tam jezdí inteligentní lidi, často vysokoškoláci nebo rodiny s dětmi. Vždycky je pak všude uklizeno a není žádný problém. Ale řeknu vám, ten Hip Hop Kemp, to je teprve sebranka. Sám jsem viděl středoškoláka, jak močí sotva pár centimetrů od hlavy nějaké slečny ležící na zemi. O injekčních stříkačkách, které tam občas vyčmuchají psi, ani nemluvím. Víte, já jsem dlouhá léta pracoval v divadle, tak nejsem úplně upjatý, taky jsme dělali po premiéře párty, padly nějaké ty flašky nebo tráva. Ale tohle mi přijde už moc. Ti hip-hoppeři, to je fakt IQ tykve. A ten bordel, co tady vždycky po nich zůstane..."

Sám jsem tam jednou byl, a i když bych asi nebyl tak ostrý a stříkačky jsem nikde neviděl, do určité míry s pánem souhlasím. Většinu obecenstva tam tvoří Poláci a je pravda, že tam po sobě nechávají spoušť. Proč to ale přetiskuju? Protože mě upřímně potěšilo, jak se k tomu pán stavěl. Od většiny seniorů byste možná čekali, že budou nadávat na hluk, na mladé a že se tam pořádají nějaká zvěrstva. Však se podívejte do regionálních Deníků, jak se z hluků z festivalů snaží v létě udělat téma. Aktuální pokus o senzaci je třeba tady. Jemu jako starousedlíkovi ale festivaly nevadí. A dokonce je i rozlišuje a umí si na ně udělat názor. Nehází je všechny do jednoho pytle. "Víte, já vždycky když se bavím s nějakými kamarády, co tady kolem v Hradci bydlí, tak jim říkám, ať na Rock For People nenadávají, že to je slušný festival s normálními lidmi," zakončil své povídání a já bych rád věřil, že by se s ním ztotožnilo více lidí.

Ono když si uvědomíte, kolik práce dá dotáhnout do České republiky takové množství zahraničních hvězd a přitom vám na ně kolikrát přijede množství lidí srovnatelné s návštěvností nějakých obskurních pivních slavností s Walda Gangem a Harlejem v čele, nezbývá než obdivovat nadšení organizátorů, kteří i nadále dávají přednost kvalitní zahraniční hudbě pro inteligentní publikum a nevzdávají to. Už dvacet pět let.