"Svobodná místa" jsou jedinečnou hudební koláží zhudebněných textů Pavla Zajíčka

27.07.2019 14:35 - Jiří V. Matýsek | foto: facebook interpreta

Někdy jsou živé desky jen nutnou úlitbou fanouškům a výplní mezi těmi studiovými. Jiné zase mohou být neopakovatelnou časovou konzervou uchovávající jedinečné momenty koncertů, jež se ze své podstaty nebudou moci opakovat. To je i případ kolekce "Svobodná místa", jejímž centrem je básník Pavel Zajíček.
8/10

Pavel Zajíček / Ivan Acher / Michal Nejtek - Svobodná místa

Skladby: Ani, Mořem hoven, Tělo / Vrosť do stromu, Vypitej, Koulím vočima, Tajemný hostiny / Co sme? Banán prorok, Tělo II, Papírový aPsolutno / Seš tu země nepoznaná, Instrumental
Vydáno: 15.4.2019
Celkový čas: 57:25
Vydavatel: Guerilla Records
Básník, muzikant a výtvarník Pavel Zajíček, spjatý hlavně s uskupením DG 307, které zdatně posouvalo hranice rockové hudby směrem k avantgardě, není na recenzované nahrávce sám. Neméně podstatnou součástí celého konceptu jsou i skladatelé Ivan Acher (na svém kontě má hudbu ke zhruba 150 divadelním inscenacím a filmům) a Michal Nejtek. "Svobodná místa" jsou záznamem vystoupení, které se 16. února 2011 odehrálo v pardubickém Divadle 29 (v této sestavě pánové odehráli pouze tři koncerty). Kromě ústřední trojice se na počinu podíleli ještě kytaristé Ivan Manolov a Gary Lucas (hrál mimo jiné i s Captainem Beefheartem), svým hlasem na jednu skladbu přispěla Jana Vébrová.

Zajíčkovo hudební směřování zaznamenané na nahrávkách legendárních DéGéček mnohé napovídá o podobě, do jakých nás zavádí i "Svobodná místa". Ústředním prvkem je jeho recitace vlastních textů. Ke klasicky střiženému básnickému čtení za doprovodu hudby má však výsledek docela daleko. Stejně jako mají verše tohoto básníka daleko k tradiční poezii (jsou ostatně zjevem i v samotné oblasti undergroundu). Mantrické zaříkávání v úvodní "Ani", slovní úspornost na kost oholené skladby "Tělo", působivý nihilismus z repertoáru DG307 známého "Papírovýho aPsolutna"... To jsou všechno kusy, které vyžadují jiný přístup než jen klasické zhudebnění (jako se to třeba nedávno podařilo Safenat Paneach s texty další undergroundové osobnosti Ivana Martina Jirouse).

Jakkoliv je Zajíčkův projev charismatický sám o sobě, pánové Acher a Nejtek nejdou jen cestou suchého dotváření atmosféry. Hudební složka není jen kulisou, nýbrž svébytným a nutným prvkem. Tu si jen potichu brumlá a skřípe ("Vypitej"), jinde elektronicky až tanečně dusá, jinde hypnoticky graduje ("Koulím vočima"). Pánové samplují déšť, kytaristé improvizují, "Tajemný hostiny" doprovází klavír překrytý ambientními zvuky. Je to Zajíčkův hlas, co dává všemu řád, hudba slouží textu... a přesto si jde vlastní cestou. Harmonie i disharmonie, melodie i ruchy, elektronický a industriální hluk, suchá, chladná recitace i syrové rozervané emoce. Název, pod kterým záznam vyšel, je použit skutečně velmi případně. Divadlo 29 se tehdy před lety proměnilo v místo absolutní svobody, ať už hudební, tak té vnitřní, umělecké, ztělesněné právě Zajíčkovými texty, přičemž některé z nich zaznívají na tomto kompletu vůbec poprvé.

"Svobodná místa" nejsou jednoduchou jednohubkou, kterou posluchač spolkne, načež pak vlastně neví, co jedl. Už svou formou oscilující mezi záznamem recitace, ambientní nahrávkou i klasickou hudbou vyžadují uši nastražené a pozorný poslech. A přesto ledacos unikne. I přes svou náročnost se ale vyplatí poslouchat vícekrát. Syrovost emocí a nepřikrášlenost slov pohltí, hudba rozdrásá a rozdrásané zahojí. Díky alespoň za tyhle záznamy, z nichž čiší neopakovatelnost.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY