Reklama

Nejen prvotní výkřik aneb 5 kroků k legendárnosti Primal Scream

22.05.2019 16:00 - Veronika Ondečková

Line-up letošního ročníku Metronome Festivalu i letos láká na jména, která dávno patří mezi ostřílené legendy. A pokud to o někom platí obzvlášť, jsou to bez diskuze glasgowští chameleoni Primal Scream, kteří se v Praze představí po více než pěti letech.
Primal Scream se v České republice dlouhodobě těší oblibě a mají zde věrné publikum. Patříte-li k fanouškům, můžete brát následující řádky jako festivalový warm-up. A pokud vám náhodou banda kolem kolem ikonického frontmana Bobbyho Gillespieho nic neříká, pokračujte ve čtení také, ať víte, proč si její pražskou návštěvu nenechat ujít (nebo ať si alespoň doplníte esenciální hudební reálie).

1. Raveová revoluce jménem "Screamadelica"

Kapel, o kterých se dá říct, že psaly hudební dějiny, není mnoho. Primal Scream ale jednou takovou rozhodně jsou. Do devadesátých let vstoupili s pár nevýraznými alby a pověstí retro rutinérů. Díky intenzivnímu putování po parties, několika osudovým setkáním a výbušnému koktejlu drog se však odrostlým punkerům podařilo spáchat revoluci, kterou nečekal nikdo. Ani oni sami.

Dokonale objali tehdy se rozmáhající raveovou vlnu a vměstnali ji do formátu rockové nahrávky, která nerespektovala naprosto žádná zavedená pravidla. Řeč je o přelomovém albu "Screamadelica", které provokovalo nakažlivým mixem acid housu, techna, psychedelie či gospelu a klasického rockového písničkářství.

Technicky vzato tahle kombinace klidně mohla skončit nesmyslem, Primal Scream ale nezřízené experimentátorství dokázali ukočírovat a proměnili je v klenot, který okamžitě spustil davové šílenství. Ani s odstupem takřka tří dekád tohle dílo neztratilo nic ze svého kouzla. A nejlíp zní naživo pod otevřeným letním nebem. Skupina se k albu naštěstí pravidelně vrací, a tak i Prahu nepochybně rozpálí tanečními opusy jako "Loaded" nebo "Movin' On Up".

Symbolem alba, které Primal Scream proslavilo, se stal singl "Loaded". Takhle zněl po dvou dekádách na výročním turné.


2. Překonání vlastního stínu

Koncertní štace k přelomové "Screamadelice" byla natolik výživná, že za ni skupina málem zaplatila životem nebo přinejmenším kariérou. Osudovým se jí stalo především roční turné po USA, kde předskakovali Depeche Mode. Dalo by se přirovnat k jedné dlouhé koupeli v heroinu a svou daň na zdraví si za něj tehdy vybral i frontman slavnějších kolegů Dave Gahan.

Primal Scream se ale odrazili ode dna a po nepříliš výrazném albu "Give Out But Don't Give Up" se vydali vstříc další výpravné pouti. Jako odpověď na líbivou "Screamadelicu" přišli s její dokonalou antitezí, do hutného deliria ponořeným počinem "Vanishing Point". Na něm pro změnu silně přičichli k dubu či krautrocku a potvrdili, že předchozí úspěch nebyl dílem náhody.

To samé se jim pak podařilo i na navazujícím LP "XTRMNTR", na němž skupina objala politická témata a spolu s nimi přišel i kousavý, ocelově chladný sound. Tak široký fanouškovský dosah jako "Screamadelica" už ale toto ani žádné album raveových průkopníků nemělo, v dlouhodobém horizontu se muzikanti soustředí převáženě na studiovou práci. Tedy alespoň pokud jde o frontmana Bobbyho Gillespieho. Pohyb na výsluní a velkých pódiích nikdy nebyl tím, po čem by prahl, a takto se zdá být nejspokojenější. Nadcházející koncert v Praze se tedy pravděpodobně hned tak opakovat nebude.

Do vizuálu k singlu "Swastika Eyes" z alba "XRTMNTR" si Primal Scream vypůjčili nacistický symbol. V ČR tematika vyústila ve fatální nepochopení ze strany Rady Českého rozhlasu a zcela neopodstatněné nařčení Radia Wave z propagace fašismu.


3. Rock 'n' roll až na prvním místě

Nejen v hudbě platí, že základní esencí úspěchu je kvalita práce, kterou odvedete, tu pravou legendárnost vám však často nepřinese uznání, ohlas ani počet prodaných alb, ale vaše osobnost. Svět rock 'n' rollu není výjimkou a Primal Scream se do něho zapsali, galantně řečeno, jako nepřizpůsobí individualisté, ať už jde o jejich nepoplatnost průmyslu, provokativní texty i vizuály nebo Gillespieho velice otevřené vyjadřování nejen k hudebnímu či politickému dění. Popřít v jednom rozhovoru právo Izraele na existenci a nazvat Madonnu prostitutkou? Nic není problém.

A pak je tady nepřekvapivě plejáda drogových excesů, která tyhle výtečníky kromě rozbitých nosů, zlomených končetin nebo zatykačů stála také hromadu příležitostí, včetně šeku na 20 000 liber za výhru v historicky prvním ročníku Mercury Prize. Ten totiž šikulové ztratili bezprostředně po předání. O životě v sázce ani nemluvě. Nebezpečnější pověst si svého času vysloužili snad jen bratři Gallagharové z Oasis, z nichž mladší Liam si na letošním Metronome Festivalu odbyde pražskou premiéru. Milá shoda okolností!

Archivní rozhovor z roku 1990: kouzelně vyjetý Bobby Gillespie promuje na televizních obrazovkách masivně úspěšný singl "Loaded". Dnes by ho zřejmě vystřihli kvůli ohrožování mravnosti. Jiná doba, jiný mrav.


4. V lepší společnosti

Bobby Gillespie navenek působí jako těžko čitelný pavouk, který si nepustí do svého světa hned tak někoho. Udržuje si ale intenzivní přehled o dění na scéně a ty, k nimž zahoří sympatiemi, neváhá oslovit. Diskografie Primal Scream je tak plejádou mnohdy nečekaných spoluprací. Naposledy třeba s drogovými trablemi provázenou indie divou Sky Ferreirou, kterou můžete slyšet na poslední desce "Chiasmosis" v tracku "Where The Light Gets In".

Do kategorie všeobecně známých kooperací se řadí duet s Gillespieho dlouholetou kamarádkou Kate Moss ("Some Velve Morning"), větší nebo menší otisk v diskografii skupiny ale zanechala i celá řada dalších osobností jako Bernard Sumner (New Order), Robert Plant, The Orb, Andrew Weatherall, David Holmes, Will Sergeant (Echo & The Bunnymen), Alison Mosshart (The Kills, The Dead Weather), Josh Homme (Queens Of The Stone Age), Lykke Li, Victoria Bergsman (Taken By Trees), Mark Stewart (Pop Group), Jim Reid (Jesus & Mary Chain).

Samostatnou kapitolu pak tvoří podhoubí, ze kterého vzešli samotní Primal Scream: Bobby Gillespie začínal jako bubeník právě Jesus & Mary Chain, baskytarista Mani, letitý maskot formace, je původním členem znovuobnovených The Stone Roses a jeho nástupkyně přišla z ikon shoegaze My Bloody Valentine.

Topmodelka a frontmanova nejlepší kamarádka Kate Moss si zahrála hned v několika klipech skupiny. Singlu "Some Velvet Morning" propůjčila i svůj sametový hlas.


5. The Legacy

Pokud náhodou máte pocit, že jste s hudbou Primal Scream nikdy nepřišli do kontaktu, s nejvyšší pravděpodobností jste na omylu. Světem zahýbala i prostřednictvím kultovních filmů, které přenesly acidhousové opojení na plátno, jako "Human Traffic", "Acid House", ale především nestárnoucí "Trainspotting" od Dannyho Boyla, kterému Bobby & spol. na svůj popud propůjčili titulní song.

A spolu s přetrvávající oblibou psychedelie na současné indierockové scéně se odkaz Primal Scream slyšitelně objevuje i v tvorbě nastupujících kapel jako třeba u australských Jagwar Ma nebo britských Temples.

Sickboy a Renton dávají chill v parku se vzduchovkou. K tomu hrají Primal Scream. Pamatujete na tuhle scénu z "Trainspottingu"?


Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Legendární revoluce..to byly ale časy ... (Good Robert, 23.05.2019 08:59) Reagovat

    Legendární revoluce..to byly ale časy

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY