Předpovědi počasí byly několik dní dopředu velmi nepříznivé, s blížícím se začátkem konání to přesto vypadalo, že studená fronta Brno těsně mine. Stal se však přesný opak - zatímco o dvacet kilometrů dál pršelo jen chvíli, v Brně začalo lít kolem čtvrté odpolední a nepřestalo ani se závěrem oficiálního programu. Tím hůř, že dopolední studentský průvod provázelo sluníčko a velmi příjemné podmínky.

Pořadatelé rozdělili tři stage na rockovou, hip-hopovou a popovou. Úvod programu na hlavní stagei obstarali Mirai a při tři roky staré vzpomínce na tehdy začínající Slzu a pár desítek malých vřískajících holčiček bylo jasné, že tentokrát valná většina lidí svůj příchod nijak neoddalovala a přišla si zanotovat "Když nemůžeš, tak přidej" a jiné známé songy téhle party, která už chystá následovníka povedeného debutu "Konnichiwa".

Vedle to vypadalo úplně jinak. Anděly ocenění rockově syroví The Atavists měli ve svém publiku sotva pár desítek hlav, ale to je nijak neodradilo od poctivého a energického výkonu. Ten podaly i divošky z Gaia Mesiah a pak už se doopravdy zatáhlo a obloha začala hodně zlobit. První to pocítil Marek Ztracený, který se chystá v únoru na svoji první O2 arenu. Věrtel hitů, který předvedl, se mu podařil, dokonce svůj set neskončil obligátní písní "Ztrácíš", ale "Létem 95". Publikum, které bylo rozhozeno z věčného navlékání a vysvlékání si pláštěnek, však nebylo tak soustředěné jako v jiných případech.

Spousta lidí se pak přemístila do pavilonu Z, který byl celý krytý, a čekala, jestli se počasí neumoudří. Stalo se tak na chvíli při vystoupení Jelena, který na podzim vyrazí na pokračování společného turné s Míšou Tučnou. A ta nechyběla ani na brněnském pódiu při poctivě šlapavé verzi "Spím v obilí". Doplnila ji tradiční součást jeleních vystoupení Kateřina Marie Tichá, která dostala prostor i sólově při "Tančíme spolu" a znovu krásně zvýraznila svoji ženskost hnědými šaty.

Déšť s příchodem tmy ještě zhoustl, Rybičky 48 však mají hodně věrné fanoušky a srdcaře, kteří zaplnili prostor před jejich stageí velmi hustě a zpívali starší i nové hity z loňské desky, včetně politicky kousavé "Na první dojem" nebo hitovky "Američan z Poličan". I kutnohorští se chystají - jak sami říkají - "do pražské sokolovny oslavit plnoletost", na podzim pak vydají pokračování hitu "Zamilovaný/nešťastná" s Bárou Zemanovou po deseti letech.

Program vrcholil. Kryštof přivezli na Majálesy malý Strahov a hned úvodní "Šňůry" podpořil masivní ohňostroj. Také oni dbali hlavně na průřez svými hity, však také s novou deskou stále nespěchají, a jejich frontman Richard Krajčo tak může psát hity i pro Karla Gotta.

Malé dramaturgické šlápnutí vedle však bylo vystoupení Dymytry na rockové stagei. Kapela hrála výborně, představila nové i starší hity, nechyběly kusy "S nadějí", "Dej Bůh štěstí", "Strážná věž" nebo cover Adele "Žít svůj sen". Hráli poctivě, tvrdě, energicky a fanoušci, co stáli pod pódiem, je v tom nenechali. Jen už jich kvůli vedle hrající Krajčově partě nebylo tolik, kolik by si muzikanti zasloužili. Pořádný kotel ale všichni přítomní udělali i při bubenické vložce Miloše Meiera, který předvedl kousek své Drumming Syndrome a pomohl si i motivem queenovské "We Will Rock You". Na závěr studeného a zmoklého večera tak přišlo vítané rozehřátí a rozproudění energie, která se pak hodila při dlouhé cestě domů. Nešlo si však nevšimnout (a i zpěvák Protheus o tom mluvil), že byli suverénně nejtvrdší formací celého programu, a tak jim místo studentů hrozili pod pódiem jejich tátové.

Lidí se na akci objevilo snad ještě víc než minule, nešlo si však nevšimnout, že spoustu z nich po čase odradil trvalý déšť, a celková atmosféra tak zůstala daleko za tou, kterou jsem zažil v roce 2016.