Rozehřát publikum dostala za úkol Emma Smetana. Začala velmi vkusně - za doprovodu svého klávesisty odzpívala v pomalém tempu pasáž z písně "Lies", která následně přešla do studiové, rychlejší verze. Během ní si zpěvačka vesele po pódiu poskakovala. Zbytek vystoupení se však rozhodla nést spíše v pomalejším těmpu, a to byla pro tento večer chyba. Návštěvníky výrazně zpomalená verze prvního singlu "Waiting" nebo upravený, stejnojmenný otvírák alba "What I've Done" zkrátka nezajímalo. Pokud chtěla zpěvačka ukázat svou klidnější polohu, bohatě by stačil zmíněný úvod "Lies" nebo následná "Wall Of Kampa". V takto krátkém setu bylo pomalé tempo ubíjející, problémy se zvukem k dobru také zrovna nepřispěly. Škoda, Emma umí lépe.

Z jakéhokoliv pocitu klidu ale se svým nástupem vytrhla Jessie J naprosto každého. Už s úvodní "Masterpiece" jasně ukázala, že pop je pro ni příliš těsný, a hudebně si musí odskakovat do jiných žánrů. První píseň zazněla bez smyčců, zato s pořádnou dávkou kytar. V podobném duchu se nesla i další položka, "Do It Like A Dude". Právě změněné aranžmá dodávalo skladbám přidrzlou, správně špinavou image. Příjemnou drzost jen podtrhl Jessiin freestyle.

Britka má naprosto famózní hlas a naplno ho využívá až naživo. Třeba při takové "Nobody's Perfect" se až tajil dech. Co na tom, že párkrát možná vyjela z rytmu, pěvecký um to zamaskoval. Právě během tohoto singlu ukázala, jak šikovně si dokáže hrát s publikem. A to stačilo jen nechat lidi nahlas křičet "no". Nebo třeba když po megahitu "Bang Bang" zazpívala jeho úryvek ještě bez doprovodu, z čehož vznikl skoro až vokální souboj mezi ní a jednou dívkou z balkonu.

Právě interakce s publikem se ukázala pro "The Lasty Tour" jako klíčová. Tu přiblížila Jessica Ellen Cornish svůj vztah s rodiči, jindy zase vyzdvihovala rozdílnost. Před "Queen" pobídla obecenstvo, aby každý pozdravil osobu vedle sebe a udělil jí kompliment. A opravdu se tak stalo! Došlo také na desetiminutové povídání se třemi fanoušky. Ať už šlo o vtipné vyslovování jména Matěj či divadelní okénko, zpěvačka bavila. Pouze ale za předpokladu, že rozumíte anglicky a její diskografii máte dobře naposlouchanou. Divák, který si přišel jen pro známé melodie, se během těchto pasáží asi nudil.

Že některým kouskům akustické provedení velmi sluší, ukázala třeba "Queen" nebo "Who You Are". Při začátku první zmíněné si vítězka BBC Sound Of 2011 za pianového doprovodu sedla pod stříbrnou, zrcadlovou kouli na schodové pódium, a přihlížející tak přenesla do zasněného baru. Některým věcem ale ani změna aranží nepomůže, jak předvedl song "Real Deal". Rozhodně mohl zaznít povedenější kousek.

Celkově ale šlo o velmi pozitivní zážitek. Jessie J totiž nepředvedla jen povedenou show, člověk si občas navíc připadal, jako když poslouchá kamarádku vyprávějící o svém životě. Snad si budeme moct něco poslechnout zase brzy.