V roce 2010, když ti bylo patnáct, ses zúčastnila soutěže Česko Slovensko má talent. Jak na to vzpomínáš? Šla bys do toho znovu?

Vzpomínám na to hezky. Díky účasti v Talentu jsem potkala lidi z branže, což bylo super. Líbí se mi, že se můžu podívat na záznamy a sledovat, jak jsem vyrostla jako člověk i jako interpret. Teď bych do toho nešla, protože se soustředím především na svůj vlastní projekt, kapelu DOMI.

Dlouho o tobě nebylo vůbec slyšet. Nenapadlo tě využít kontakty a nenatočit po soutěži, dokud tě lidi měli na očích a v hlavě, singl, potažmo celou desku?

Po soutěži přišlo několik nabídek od manažerů, pár skladatelů mi dokonce poslalo i české písničky. Což byl hlavní problém, necítila jsem se v nich doma. Angličtina je přece jen můj hlavní jazyk, v kterém se cítím více přirozeně. V tu dobu už jsem si psala svoje věci, ale nebyla jsem zatím vůbec připravená je představit. Přišlo mi zvláštní zpívat česky, nemám k tomu takový cit, nebylo by to vůbec autentický a nevyzařovalo by to tak, jak chci.

Pocházíš ze slavné rodiny. Bylo ti jméno ku prospěchu jako dobré PR, nebo naopak na škodu a lidé ti to dávali najevo?

To jméno tam vždycky bude, nedá se tomu vyhnout, ale asi záleží na každém člověku, jak to vezme. Buď to může brát negativně, anebo to může brát jinak. Já s tím žiju celý život, takže pro mě to není nic nenormálního. Neřekla bych, že mě to nějak sráželo. Jsem ráda, z jaké rodiny jsem přišla, a jsem velmi pyšná na svého tátu a na to, co dokázal.

Chtěla bys vystoupit z jeho stínu?

Od doby, kdy jsem byla v Talentu, se vždy jeho jméno ve spojitosti se mnou objevilo, což chápu. Těším se na to, až budu mít svoji hudbu a lidi si řeknou, že jsem něco dokázala a že už to nebude dcera Dominika, ale kapela DOMI.

Nebyl náhodou právě to důvod, proč jsi šla studovat do Anglie?

To určitě ne. Studovala jsem v angličtině a odmaturovala jsem z ní, a tak mi dávalo větší smysl pokračovat v tom i nadále. Škola, na kterou jsem šla, hodně klade důraz na originalitu, což se mi líbilo.

V čem ti vyhovuje život v Leedsu?

Je to ideální místo pro studium. Určitě to není město, kde bych chtěla žít a založit rodinu, jsem ale ráda, že jsem zde poznala místní kulturu a svou kapelu. Ale už cítím, že to potřebuje zase změnu. Ne tak kvůli osobnímu životu, ale spíš kvůli kariéře. Takže bych na chvíli ráda zavítala do Londýna nebo do Prahy, protože tu mám víc kontaktů. Každý den mám jiné nápady, tak se uvidí, co se stane, až v září dokončím školu.

Je těžší budovat kariéru v Anglii než v Česku?

V Anglii se budují kontakty už při škole. Je to větší oceán plný talentovaných lidí. Prosadit se je těžké. Pohybuji se mezi interprety, znám spoustu kapel i zpěváků, takže vidím, jak těžké to je. Vidím, jak se všichni každý den snaží, ale je to i určitý adrenalin. Musíš to zvládat pocitově a rozumově.

Působíš dojmem, že jsi spontánní a ráda děláš věci, do kterých bych třeba já sama nešla, tebe ale vedou k sebepoznání. Která to byla naposled?

Dva týdny zpátky jsem si koupila letenku a poprvé poletím prvně sama do Itálie. Ráda zkouším nové věci, dělala jsem fotbal, byla akvabelou.

A co bude příště?

Až dojedu do Anglie, koupím si obrovské plátno a barvy. Dám si je na tělo a budu malovat jenom svýma rukama.

DOMI nejsi jenom ty, ale celá kapela. Kdo ji tvoří?

Dohromady je nás pět. Tři kluci Jostein, Casper, Ben jsou z Norska a kamarádka Jemna pochází ze severní Anglie. Potkali jsme se na škole, kluci byli o rok níž. Každý z nás má jiný background, každý z nás vyrůstal na jiných základech. Inspirujeme tak sami sebe.

Proč zrovna DOMI a ne třeba Dominika a kapela?

Přemýšlela jsem o tom dlouho. Když jsme začínali, jmenovali jsme se Nara. Chtěli jsme ženské jméno, ale nechtěli jsme to moje. Používali jsme ho chvíli, ale přestalo nás to bavit. DOMI nám přijde v pohodě a v Česku na to asi víc slyší. Na promo je, myslím, dobré. Jestli si nás pak vezme do parády nějaký management, který si to bude představovat jinak, jsem připravená na případnou další změnu.

Máš venku první singl "Let Me Follow" a k němu i doprovodné video. Jak vznikalo?

Oslovila jsem kamaráda Ruye, s kterým se znám strašně dlouho. Už od sedmnácti let jsme měli svůj YouTube kanál a dělali spolu covery. Já zpívala, on točil. Nyní už se tomu věnuje naplno a studuje režii. Proto se nabízelo požádat o první klip právě jeho. Tím, že se dobře známe, měli jsme vůči sobě zdravý respekt.

Klip je o nalinkovaní života, hledání sebe sama a toho, jak vybočit ze zajetých kolejí. Jak jsi to měla doma ty?

Rodiče chtěli, abych si vyzkoušela, co jsem chtěla. Vědí, že jsem od malička chtěla dělat zpěv a že to beru hodně vážně.

Čeho bys ráda dosáhla?

Chtěla bych hrát na velkých festivalech. Těším se, až budu mít koncert a fanoušci budou zpívat naše písně.

Koncertujete už někde?

Máme před sebou první festival v Liverpoolu, na který se těšíme, a další čtyři vystoupení po severu Anglie. Uvidíme, co přijde dál. V Česku zatím nic domluveného nemám, ale líbilo by se mi jet jako support nějakého interpreta. Musíme ale ještě pracovat na naší tvorbě a vydat písničky, které máme už hotové. Pak budeme uvažovat o koncertech i v Česku.

Kdy budou další singly nebo deska?

Teď je fáze singlů. Připravujeme další, je ale potřeba na něm ještě hodně zapracovat. Pokud půjde vše podle plánu, chtěli bychom ho vydat v květnu. O nejaktuálnějších novinkách informujeme vždy na našem Instagramu We.are.domi, kde sdílíme život kapely, prozrazujeme, co chystáme, na čem pracujeme a podobně.