Zombíci, démoni a ti další: Claudio Simonetti's Goblin hráli poprvé v Praze

15.04.2019 18:55 - Jiří V. Matýsek | foto: Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz

Koncerty filmové hudby jsou v poslední době dosti populární. Slavná jména vyprodávají O2 arenu, případně alespoň Forum Karlín. Pak jsou tu ale akce, které jsou natolik fajnšmekrovskou záležitostí, že ani z poloviny nezaplní smíchovské Futurum. Třeba jako vystoupení Claudia Simonettiho a jeho kapely Goblin.

Live: Claudio Simonetti's Goblin

místo: Futurum Music, Praha
datum: 13. dubna 2019
Fotogalerie

Claudio Simonetti´s Goblin, Futurum Music Bar, Praha, 14.04.2019
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Claudio Simonetti s proměnlivým uskupením Goblin stojí za unikátní atmosférou řady filmů italského mistra Daria Argenta. "Suspiria", "Temně červená", "Démoni", ale i Romerův "Úsvit mrtvých" by bez jeho přispění jistě zněly o hodně jinak. Simonettiho tvůrčí duch, operující v oblastech progresivního rocku, dokázal svou nervní a přesto překvapivě snadno na samostatný poslech fungující hudbou podtrhnout působivý vizuál všech těchto snímků.

Pražská premiéra tohohle italského skladatele (ta česká se konala na festivalu Brutal Assault v Jaroměři) byla sice poznamenána tristní návštěvností (a byl to nejspíše i důvod pro posunutí začátku akce o hodinu), kupodivu to ale nemělo vliv na atmosféru. Ta totiž v mnohem předčila to, čeho jsou fanoušci schopní na koncertech podstatně zářívějších hvězd. Ruce nad hlavou skoro od začátku, aplaus po každé skladbě i sborový zpěv. A to se jednalo o čistě instrumentální vystoupení. Přišli prostě ti, kdož vědí a znají.

Claudio Simonetti´s Goblin, Futurum Music Bar, Praha, 14.04.2019
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Simonetti, jenž neopustil svoje velitelské stanoviště za poměrně skromnou klávesovou výbavou, sahal do svého bohatého repertoáru. Nejvíce ale rezonovaly průlety těmi nejslavnějšími položkami - "Úsvit mrtvých", nervózním klavírem nesená "Suspiria" i finální "Temně červená". Ve své době (hlavně u Romerova snímku) byl dominantním prvkem hrubě neotesaný elektronický zvuk, tady jako by se najednou dopředu více prodrala kytara Bruna Previtaliho. Vše zespodu jistila tepající a proklatě přesná rytmika (s basou dominantní vizuální prvek Cecilia Nappo a nová tvář v kapele bubeník Federico Maragoni).

Rockovější zabarvení skladbám sluší, a jak už bylo poznamenáno výše, obstojí i jako samostatná hudba. Na plátně za skupinou se sice promítaly barvitě krvavé obrazy a scény z filmů, k plnému vychutnání ale nebylo nutné je sledovat. Na druhou stranu působily jako nápověda a orientační bod pro ty, kdo by se snad náhodou ztratili.

Návštěvnost v sobotu rozhodně netrhala rekordy, na své si ale přišli milovníci hororů ze staré školy i ti, kdo se rádi zaposlouchají do rockové hudby. Do hudby, která je nepřímočará, vícevrstevnatá a má v sobě pečlivě vykreslené emoce. Tady to bylo napětí, strach, vzrušení, vášeň, chtíč… Ale v žádném případě to nebyl tak temný večer, jak by se mohlo zdát.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY