Tatu ala ingliš

26.02.2003 05:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Ruská dvojka Tatu před časem dobyla domácí půdu, poté vyrazila na Slovensko a do Česka, s anglickou verzí své desky nazvanou "200 km/hr In The Wrong Lane" vyrazila i do zbytku Evropy a USA. Věc do této doby nevídaná. Jaké album ale vůbec je? Odpoví vám naše dnešní recenze.
7/10

Tatu - 200 km/hr In The Wrong Lane

Celkový čas: 48:11
Vydavatel: Universal
Když minulý rok ruské teenagerky a pseudolesbičky Tatu dobyly po své domovské vlasti i Slovensko a Česko, nápad, že by se svou produkcí mohly uspět i na západ od našich hranic, se zdál poněkud přitažený za vlasy. Ve světle dobytých singlových jedniček po celé západní Evropě, poměrně velkému úspěchu v USA a prvním místě v Británii, už to tak neuvěřitelně nevypadá. A přitom stačilo jen napsat anglické texty, najmout alespoň na singly jako producenta zkušeného Trevora Horna (spolupracoval třeba s Pet Shop Boys) a jejich nevšedně erotická image a klidně si to přiznejme, i zajímavé písničky, udělaly své. A přitom samotná děvčata se angličtinou stále domluví poměrně těžce. Ale učenlivé rozhodně jsou, to se jim musí nechat.

Tatu můžete vyčítat téměř vše od toho, že jejich angličtina je dost slabá, že jsou v podstatě jen projekt ruského psychologa, že jejich hra na lesbický vztah je průhledná a hranice vkusu překračující..., ale uznat se musí minimálně to, že jejich pop je zcela jiný pop, než jaký se běžně v rádiích hraje. A to dost jiný. Jejich debutové anglicky zpívané album vzniklo v podstatě jen převedením původní ruské desky do angličtiny a jakkoli by se mohlo zdát, že tím musela nahrávka utrpět, protože se ztratil onen zajímavý prvek zpívané ruštiny, není tomu tak. Ty písničky jsou totiž natolik odlišné od běžného popu, že bez problémů obstojí i v angličtině a minimálně jejich hitparádový úspěch je toho důkazem. Pilotní singl "All The Things She Said" je bezpochyby jednou z nejsilnějších skladeb, jaké jsem v poslední době sylšel, stejně tak předělávka jejich hitu "Nas nedogonjat", který je proslavil u nás, v podobě "Not Gonna Get Us" je díky Hornově produkci ještě více našlápnutý. V podobně silné kombinaci zajímavých aranží a nevšedních (v popu!) melodií pokračují i skladby jako "Show Me Love" či pomalá a vskutku skvostná "30 Minutes". Zajímavým bonbónkem je pak coververze "How Soon Is Now" původně od The Smiths, proč bylo sáhnuto zrovna do diskografie této britské legendy, je mi ale záhadou.

Škoda jen, že pár písniček je vyloženě blbých - "Clowns" či "Malchik Gay" stojí za starou bačkoru. Kupce asi nijak nepotěší ani skutečnost, že ve skutečnosti najde na desce pouze osm skladeb, dvě položky totiž představují rusky zpívané verze singlů, dvě z nich jsou remixy. Další bonus představuje CD-romová sekce s klipem k "All The Things She Said" a rozhovor s oběma protagonistkama. Potěší, nepřekvapí.

Tatu možná jsou dvě loutky v rukou manažerů, které musejí hrát lesbickou vášeň, aby vydělaly spoustu dolarů, liber a euro. Ale kromě toho, že jim to funguje, mají i jednu další omluvu - tahle deska je mnohem lepší, než většina evropského popu, i když jako celek by nahrávka potřebovala trošku více koncepčnosti. A třeba časem do společné postele pozvou i Britney a to teprve začne ta pravá zábava...


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY