Dick Dale možná není muzikantem, kterého si po vyřčení jeho jména každý okamžitě vybaví. Stačí však zmínit hudbu, která zněla v titulkové sekvenci filmu "Pulp Fiction: Historky z podsvětí" režiséra Quentina Tarantina, a jsme doma. Jeho skladby "Miserlou" a "Let's Go Trippin'" se staly inspirací pro celé generace muzikantů. Kytarista s rozpoznatelným zvukem a nezpochybnitelným vlivem na popmusic zemřel v neděli v jedenaosmdesáti letech.

Příčina smrti zatím nebyla zveřejněna, faktem však zůstává, že Dale v posledních letech trpěl zdravotními problémy. Před osmi lety se léčil s rakovinou, potíže mu dělala i cukrovka. Nic z toho mu však nebránilo v tom, aby pokračoval v koncertování. "Zemřel bych, kdybych přestal jezdit na turné," nechal se jednou slyšet.

Muž, který pomáhal objevovat možnosti elektrické kytary a svou hrou ovlivnil taková jména jako Jimi Hendrix nebo Eddie Van Halen, se narodil v roce 1937 v Bostonu. Jeho otec byl libanonského původu a kytaristu od mládí učil tónové stupnice ze Středního východu, které znějí uchu uvyklému západnímu stylu hudby neobvykle. V polovině padesátých let se odstěhoval do Kalifornie, kde propadl surfování. Spojením obou vášní vznikl surf rock, kde našla hudební škola jeho otce uplatnění. Dale a jeho Del Tones zněli hrubě, energicky - "jako valící se vlna" - a na svou dobu proklatě nahlas. I to je jeden z důvodů, proč si zrovna Dicka Dalea vybrala kytarová firma Fender jako testovacího hráče svých výrobků. A taky to, čím později inspiroval napříč styly, od rocku až po moderní blues.

Inovátorem byl i ve stylu hry, proslul bleskurychlým vybrnkáváním. V anketě časopisu Rolling Stone se mezi ve stovce nejlepších kytaristů světa umístil na 74. místě.