Massive Attack vydávají po dlouhých šesti letech nové album. První ochutnávkou z něj je singl "Special Cases", pro nějž obstarala vokály Sinead O‘Connor. Vzhledem k tomu, že jsme jej dostali do redakce, podívali jsme se mu na zoubek blíže...
Dlouhých šest let jsme čekali na novou desku
Massive Attack. U bristolských zvukových chemiků to není nijak neobvyklá doba a stejně jako u předchozích desek, i tentokrát čas jen znásoboval očekávání. Se singlem "Special Cases" je naše čekání u konce. Je neklamným znakem toho, že
Massive Attack konečně vydávají nové album - "100th Window".
Desku jsem už slyšel celou a prozradím vám, že "Special Cases" je výborným příkladem toho, co můžeme od čtvrté řadové desky
Massive Attack čekat. Pomalé zakouřené beaty, které jsou více do dubu, než kdy předtím, zesilují celkově bezútěšnou atmosféru alba, které obsahuje snad ještě více paranoidních samplů než temné "Mezzanine". Výraznou novinkou jsou hojné smyčcové party a samozřejmostí jsou jako vždy hostující vokalisté. "Special Cases" má všechny ingredience, přičemž posledně jmenovaná je nejsilnější - písni vévodí hlas
Sinead O‘Connor.
Massive měli vždy při výběru hostujících zpěváků šťastnou ruku. Podstatné bylo, že nikdy nešlo o absolutní hvězdy, které by zastínili hudbu samotnou. Se Sinead ale, zdá se, sáhli trochu vedle. Ne snad, že by "to" už někdejší rebelce nezpívalo, bohužel je ale hlas Sinead tak zatížen bohatou minulostí zpěvačky, že na sebe strhává velkou část pozornosti. Kulantněji řečeno - spojení s Sinead není zdaleka tak harmonické jako třeba s Horacem Andy,
Mos Def, Sharou Nelson nebo
Tracey Thorn. K Sinead navíc už nějaký čas patří (trochu ohrané) mentorství a také text k "Special Cases" se nese v duchu jakéhosi morálního apelu. Politická angažovanost
Massive Attack je známá, vždy ale promlouvali ke konkrétním věcem, Sinead jim to školácky naivním textem typu
"take a look around the world/see such mad things happening/there are few good men" trochu kazí.
Podobně jako s "Teardrop" těsně před vydání "Mezzanine" jde o sázku na jistotu s písní přijatelnou i konzervativnějím dramaturgickým formátům. Jasnou devízou je lehce "čitelný" zpěv, trochu v pozadí je dubový rytmus a hutná zvuková stěna s výraznou "jamajskou" basovou linkou a trochu přearanžovanými smyčci. A věřte mi, že jako v případě "Teardrop" je zbytek desky ještě o třídu lepší. (Singl vyšel i ve formátu se dvěma remixy).