Z "Gaia And Friends" by měl nepochybně radost Jarda Dušek. Kapela na této desce oslavuje živoucí Zemi jako Gaiu, kde jsou si všichni rovni, kde jsou všichni její součástí a kde jsou všichni částí organického celku. Aby muzikanti myšlenku podpořili, vydali se napříč kontinenty a oslovili místní umělce s prosbou o výpomoc. Vznikla tak globální nahrávka, které chybí jen jedno: skladatelská invence.

Aktuální tvorbu Crystal Fighters je potřeba brát jako soundtrack k párty na rozkvetlé louce, kdy se všichni drží za ruce a zpívají jednoduché popěvky za kulisou elektroniky a sterilních beatů. Vyšší umělecké ambice se snaží dohnat pestrou škálou hostů, což je asi jediný prvek novinky, který stojí za zmínku.

Bohužel celému bohulibému konceptu podtrhuje nohy autorská sterilita. Skladby jsou buďto průměrné nebo vyloženě fádní s parametry tuctové balkánské diskotéky. Sláva pár výjimkám v podobě vcelku slušné "Wild Ones", která alespoň okrajově připomíná původní tvorbu skupiny a baví svou chytlavostí a zpěvností. Rádia by unesla i píseň "The Get Down", která alespoň drží jakousi písničkovou strukturu.

Zbytek je přes veškerou snahu přehlídka autorské strnulosti. Úvodní "Runnin'" je otravná kopírka Bastille i The 1975. Pokus o latinskou uvolněnost ve skladbě "Costa Rica" se změnil v otravně nudné tři minuty, které je možné jedině přetrpět. Pokusy o současný pop "Another Level" a "All Of It" by snad dokonce odmítli i v poslední době autorsky neméně ustrnulí Maroon 5.

A účast hostujících umělců? Spojení Crystal Fighters s jejich umem nefunguje. Songy vyznívají jako podivné šroubované kompozice elektroniky, popu a world music. Bohužel, ač tato směs zní takhle napsaná lákavě, výsledek je tristní. Již minulé album "Everything Is My Family" bylo velmi slabé a naznačilo posluchačsky neatraktivní cestu dříve nadějné originální formace. Letošní studiovkou ale hudebníci laťku podlezli ještě o kousek níž. Myšlenka světové pospolitosti na "Gaia And Friends" je v pořádku, skladatelská prázdnota je už horší.