Největší hity Eltona Johna aneb Malá encyklopedie popu

14.03.2003 05:00 - Ondřej Těšínský | foto: facebook interpreta

Na sklonku roku 2002 vydal obsáhlý výběr hitů také britský zpěvák Elton John. Kompilace nazvaná "Greatest Hits 1970 - 2002" rekapituluje bohatou skladatelovu kariéru a na dvou CD podává obraz jeho vývoje za poslední tři desítky let.
8/10

Elton John - Greatest Hits 1970 - 2002

Skladby: CD1 - Your Song, Tiny Dancers, Honky Cat, Rocket Man, Crocodile Rock, Daniel, Saturday Night's Alright For Fighting, Goodbye Yellow Brick Road, Candle In The Wind, Bennie And The Jets, Don't Let The Sun Go Down On Me, The Bitch Is Back, Philadelphia Freedom, Someone Saved My Life Tonight, Island Girl, Don't Go Breaking My Heart (with Kiki Dee), Sorry Seems To Be The Hardest Word / CD2 - Blue Eyes, I'm Still Standing, I Guess That's Why They Call It The Blues, Sad Song (Say So Much), Nikita, Sacrifice, The One, Kiss The Bride, Can You Feel The Love Tonight?, Circle Of Life, Believe, Made In England, Something About The Way You Look Tonight, Written In The Stars (with Leann Rimes), I Want Love, This Train Don't Stop There Anymore, Song For Guy
Celkový čas: 157:00
Vydavatel: Universal
Melodie klenuté volnější i rockovější, hity "jasné" i spíš nenápadné, hudba vlastní s texty dvorního básníka Bernie Taupina a hlas, který člověk jen tak nepřeslechnete - to vše právem dělá z Reginalda Kennetha Dwighta (nar. 1947 v Pinneri, Velká Británie) světově uznávaného zpěváka Eltona Johna.

Zvlášť v 70. letech a tedy na začátku své hudební kariéry byl John považován za poněkud extravagantní popovou osobnost. Čepice a blýskavé klobouky, výstřednosti u piána, vysoké boty na vysokých podpatcích, paruky i velké brýle různých tvarů - to byl způsob, jak na sebe tenkrát Elton upozorňoval. Nutno podotknout, že mu to skvěle vycházelo. Nicméně když člověk poslouchá jeho dvojcédé - ohlédnutí za lety 1970 až 2002, je evidentní jedno - vždy to tehdy byla báječná muzika.

Z dvojalba o 34 písních mi ovšem připadá zajímavější to první CD, rockovější a živočišnější, živější. Ne, že by na něm nebyly pěkné ploužáky - hned na druhý lenonovský "Tiny Dancer" z roku 1970 to musel být fajn tanec tělo na tělo, stejně, jako třeba latinou ovlivněný "Daniel" či na Johnově klavíru postavená klenutá balada "Candle In The Wind" (1973), která se o skoro čtvrtstoletí později tak "hodila" při vzpomínání na tragicky zesnulou princeznu Dianu. Ale v pár skladbách se tu zpěvák i více či méně odvazuje (rokenrollové retro "Crocodile Rock", rockůvka "Saturday Night's Alright For Fighting" nebo ta o návratu čubky), což jakoby - soudě podle sestavy písní alba - později už moc neuměl. A nebo, a to je pravděpodobnější, pak už v hitparádách (a na autora kompilace) zabíraly spíš písničky vláčné, poklidné.

V roce 1975 Elton nastoupil do rozjíždějícího se vlaku jménem disco (mj. "Island Girl") a už se vezl. Dojel daleko, stoupal vzhůru. Rozezpíval stadióny i kluby, zvládl kabaretní kuplet i duety s krásnou dívkou či George Michalem, pobíral tituly, dělal muziku k filmu "Lví král" i rockové opeře "Aida" Tima Ricea. Provalilo se, že mu ženský nic moc neříkají, ale Dianu měl rád. Řekl jí to a celému světu až po (její) smrti.

Při poslechu písniček "Made In England", "Sacrifice", "Nikita" nebo "Believe" je úplně jedno, zpíval-li je Elton v kožichu, na hrazdě, ve stoje na rukách či v overalu jezdce F 1. Je jedno, kolik nominací na Grammy kdy získal a je lhostejné, že se kamarádí s královskou rodinou své země, která mu udělila významný řád. Důležité je, že jeho muzika je výborně zvládnutá, silně melodická, byť už dnes poněkud tradiční až konzervativní. Extáze k ní netřeba, úplně stačí whiskey nebo čaj, nejlépe o páté. Na rozdíl od náhle probuzeného britského lva Toma Jonese už Elton John to progresivní nechává mladším a zpívá spíš střední a starší generaci. Recenzované album je toho, myslím, dostatečným důkazem.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY