Někteří předskokani odehrají skvělé vystoupení, ale k hlavní hvězdě večera se vůbec nehodí. Nebo hůř, jejich čas přihlížející doslova protrpí. Ale protože si Aurora vybrala Vesnu sama, ani jeden z těchto problémů nehrozil. A jelikož dle jejích slov šlo o splněný sen, dostal i pouze půlhodinový set náležitou péči. Nechyběla tak čtveřice bíle zářících stromečků, efektně se zapojily i stroboskopické efekty, což přidávalo na dynamičnosti. Hudba působila díky smyčcovým partům dramaticky a celá performance bavila od začátku do konce. Na loňské album "Pátá bohyně" tedy upozornila opravdu dobře.

Aurora naopak na stage žádnou dekoraci neumístila. Místo toho vsadila na vlastní svérázný, éterický projev. A dobře udělala. Se svou doprovodnou kapelou nastoupila jaksepatří tajuplně při úvodních slovech písně "Churchyard", znějících jako nějaké zaříkadlo. Magickou atmosféru podtrhovaly pouze reflektory, zde blikající zeleně a červeně. Taneční energie s nádechem elektroniky pokračovala v následující "Under Stars".

Až po ní si zpěvačka trochu oddychla a promluvila k publiku. Ovšem až po dlouhém a bouřlivém potlesku, na který ještě asi není zcela zvyklá. Několik chvil se zajíkala a vydávala vtipné, vysoké zvuky. Během každé promluvy několikrát poděkovala a člověk nemohl pochybovat, že si nadšených reakcí skutečně váží. "Vypadáte jako oceán hlav," popsala obecenstvo, když se zamyslela nad tím, že toto je asi největší evropský prostor, v němž hrála. "V Praze je tolik věcí, co dokážou létat. Úžasné," okomentovala bezprostředně situaci, kdy se na pódium snesla hromádka dárečků. Právě v těchto momentech měli diváci k mladé divožence nejblíže.

Podobně excentricky se projevovala i pohybem. Na jevišti poskakovala rozjařeně jako dítě po hřišti. A to nejlepší? Při tom všem se dokázala dotknout i těch andělských výšek, kterých v její tvorbě najdeme požehnaně. Mnohokrát jsem se přistihl, jak se sám sebe ptám, kde se to v tom drobném stvoření bere. Naprostou většinu show obsadily tanečnější kousky, v jedné z výjimek "It Happened Quiet" si komorně vystačila jen s doprovodem kytary. Nutno dodat, že v některých skladbách se k interpretce přidaly tři české tanečnice. Choreografie při nich už nepůsobily tak nahodile a třeba u písně "Warrior" dokonale podtrhovaly její bojové vyznění.

Jednalo se o opravdu kouzelný večer. Obě čísla se vyznačovala odkazy na přírodu, Auroře ale nebylo cizí ani téma vraždy. I přes tyto ponuřejší chvíle nabilo vystoupení všechny přítomné speciální nadpozemskou energií. A vzhledem ke skoku z klubu Roxy do Fora Karlín jsme si možná vybrali další oblíbenou tvář, která se k nám ráda vrátí.