Dream Theater slibují, že na novince přitvrdí. Důkazem budiž "Fall Into The Light"

Vydání novinky předního amerického souboru progresivního metalu Dream Theater se nezadržitelně blíží. Deska "Distance Over Time" vyjde už 22. února a kapela nás nyní láká dalším singlem. K písni "Fall Into The Light" doplnila náladotvorné animované video. O klasickém videoklipu se úplně hovořit nedá.

Skupina slibovala, že na novince celkově přitvrdí, první singl, před časem vydaný kus "Unethered Angel", však v tomto ohledu mnoho nadějí nevzbuzoval. Čerstvá sedmiminutová skladba je však jiná káva. Stojí na výrazných riffech Johna Petrucciho, které koření klávesy Jordana Rudesse, tentokrát posazené do příjemné retro barvy klasických hammondek. Svižnou skladbu doplňují LaBrieovy vokály a dodávají jí onen dreamtheatrovský rozpoznatelný feeling.

Návrat k oné tvrdší tváři kapele velmi sluší a novinka vzbuzuje (alespoň u autora tohoto textu) slušné naděje.

8/10

• No druhý Training od thought asi už nedostaneme,... (Fimi, 13.01.2019 00:38) Reagovat

  No druhý Training od thought asi už nedostaneme, ale není to špatné...pokud to bude dosahovat kvalit alespoň Dramatic turns nebo Systematic chaos, budu šťastný
  
  

• Citim smutek (Thomas, 13.01.2019 07:57) Reagovat

  Je to prehlidka lacinych drahych rifu a technik. Chybi jakakoliv hlavni myslenka. Prirozeny naboj, energie,ktera umela vyvarit krev a vygradovat emoce je momentalne pryc. Objevil jsem je po prvni desce. Nevynechal jediny koncert. Posledni spickova deska odesla s Mikem Portnoyem. Mechanicky mozna nahradis bubenika, ale nikdy ne jeho praci, jeho napady. Citim v tom jen krec, ze se neco musi vydat. Uvidime. Budeme doufat.
  
  

  • Re: Citim smutek (Fimi, 13.01.2019 11:20) Reagovat

    Ač nerad tak souhlasím. DT patří mezi mou topku a musím říct že poslední dvě alba a jsou hodně laciné a takové nucené...poslední album které se mi vyloženě skutečně líbí je Dramatic...tam nevím zda byl ještě portnoy každopádně s jeho odchodem mi přijde že hodně klesly...Mangini je jistě super bubeník a nesmírně talentovaný ale já z něj necítím tu energii a nadšení portnoye a to ani na žádném živém koncertu na kterým jsem byl...prostě je to znát, jak říkáš působí to jakoby z povinnosti udělat album ale tak je to teprve druhá skladba co vypustili.. každopádně tahle je taková skoro až průměrná co jsem slyšel tisíckrát, začátek jak z průměrných alb megadeth
    
    

    • Re: Citim smutek (Thomas, 13.01.2019 12:08) Reagovat

      Prvni deska po odchodu Portnoye byla jeste,kterou dal dohromady mj. prave Portnoy.Uz ji odehral Mangini. Ten mi prisel na prvnim koncertu fajn.Vlastne jsem si oddechl.Co oddechl.Mel jsem radost,ze jim to slape dal.Ale to bylo hodne predcasny.To co nasledovalo, mi prijde jako hudebni vyhoreni. Jenze skutecnym duvodem neni vyhoreni, ale prave odchod Portnoye. Snazim se vsude mozne dohledat jeho projekty (i starsi) abych si to pri poslechu uzil. Perfektni je mj. Liquid Tension Experiment. Skoda, ze nehraju dal...
      
      

      • Re: Citim smutek (Fimi, 13.01.2019 12:42) Reagovat

        Tak já portnoye sleduju hodně, ať je to Metal allegiance, transatlantic nebo Son od Apollo ale experiment mi nějak utekl, děkuju za doporučení...já když třeba teď viděl ten klip na první písničku z nového alba tak jsem se pousmál...z toho Manginiho vůbec nejde energie, hlavně že má činely nad hlavou ale pokud tomu nedává to nadšení tak to ani dobře nevypadá..přijde mi trochu jako Terana z kterého se taky mohou všichni posrat...jako pořád na DT chodím a prostě je miluju ale jak se oba shodneme Portnoy je prostě lepší a ta vyhořelost je trochu znát...naposledy mě posadili na prdel s Dramatic a potom už ne..tohle album bude jistě skvělé ale jak se říká, dobře už bylo..... pořád věřím tomu že po Portnoyovi měli vzít radši Marca Mannemana
        
        

9/10

Recenze: Architects na "The Sky, The Earth & All Between" staví katedrálu z chaosu a emocí Architects se na novém albu "The Sky, The Earth & All Between" vydávají na odvážnou cestu mezi chaosem a harmonií. Syrové riffy, progresivní prvky i emotivní texty vytvářejí apokalyptickou symfonii, která fascinuje i zneklidňuje.... čtěte zde

Vydáno: 03.03.2025 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Dirkschneider v Praze důstojně oslavil čtyřicet let alba Accept "Balls To The Wall" Německý titán Udo Dirkschneider, kromě své již dlouhé roky zavedené kapely U.D.O., už nějakou dobu pendluje po světě také s hity své kdysi domovské skupiny Accept. Do Česka se vrací často, přesto se mu koncert k výročí oslav... čtěte zde

Vydáno: 02.03.2025 17:10 v sekci Naživo

7/10

Recenze: "Vteřina věčnosti" přináší solidní ohlédnutí za sólovou kariérou Petra Muka Petr Muk se stal personou, která se zvláštním způsobem otiskla do historie našeho popu. I když jeho největší sláva trvala zhruba dekádu, lidé na něj stále vzpomínají a vzpomínat nejspíš dál budou. Po patnácti letech od jeho... čtěte zde

Vydáno: 02.03.2025 08:00 v sekci Recenze

Blogísek ultrapopaře: Taky se vám občas do mozku zahryzne hudební červ? Když jsem vymýšlel název svého soukromého koutku na musicserveru, Blogísek ultrapopaře jasně vyjadřoval, jakou hudbu mám rád a že se bude jednat o spíše nevážné postřehy. V dosavadních článcích se mi to úplně nepovedlo,... čtěte zde

Vydáno: 01.03.2025 08:00 v sekci Publicistika | Blogísek ultrapopaře

Naživo: Loreen do Prahy dovezla nekonečné čekání na E/euforii Vyhrát jako jediná žena v historii Eurovizi hned dvakrát, to už chce trochu toho fištrónu. Jak je ale na Švédce Loreen vidět, celosvětový věhlas to stejně nezařídí. Na svém aktuálním turné objíždí evropské kluby se zhruba... čtěte zde

Vydáno: 28.02.2025 16:30 v sekci Naživo