Bohuš Matuš - Mám strach, že mě ušlapou

12.02.2003 05:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Na české populární scéně vysvitla nová hvězdička jménem Bohuš Matuš. Kam až dopluje v tom malém vesmírku, zda nevyhasne zapomenuta v nejvzdálenější galaxii, toť otázka příštích týdnů a měsíců. Co o svých možnostech soudí on sám, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru, který má tak trochu pohnutou historii.
Než přejdeme k vlastnímu rozhovoru, je třeba předeslat, že ačkoli toto interview vzniklo za naprosto standardních podmínek, Bohuš Matuš si po autorizaci nepřál, aby článek vyšel. Redaktor v něm prý vyjadřuje nepřátelské postoje a neobjektivitu, tudíž je text zmanipulován a čtenář si nemůže udělat vlastní názor. Redakce MusicServeru je přesvědčena, že rozhovor splňuje všechny požadavky profesionálně a objektivně odvedené práce, a proto jej publikuje. Nechť čtenáři sami rozhodnou, na čí straně stojí pravda.

Bohuš Matuš
© Warner Music
Srovnávají jej s Karlem Gottem, kterého má sice rád, nikdy se mu ale záměrně nepřibližoval. Jeho pokračovatelem prý ani být nemůže, neboť podmínky, z nichž oba umělci vzešli, jsou diametrálně odlišné. Bohuš Matuš má cíle jiné - chce lidem pomáhat zpěvem, rozdávat radost. Jeho první bezejmenná deska v tomto směru příliš přesvědčivá není, u něj však převládá spokojenost. V kanceláři vydavatelství české pobočky Warner Music jsem se setkal s veselým, usměvavým, do čapky schovaným klukem, který pověsil kominičinu na hřebík a jal se studovat zpěv na konzervatoři. Česká opera podle něho ovšem zažívá krizi: "Nemá to moc úroveň. Je tu dlouhá zima a málo peněz. Hodně u nás zpívají Rusové, ti jsou odolnější." Asi proto se vrhnul na muzikály a nově i do popmusic. Ostatně o tom všem se točí následující rozhovor.


Přinášíš lidem štěstí?

Lidem?

Ano, lidem. Jsi přece původně kominík a o těch se říká, že přinášejí štěstí.

Je to tak. Sobě jsem si ho přinesl. A doufám, že i jiným. Třeba moje mamka si našla chlapa, o kterém jsem si myslel, že s ní nevydrží, a on s ní už je dva roky. S ním je šťastná, takže jí jsem možná štěstí nevědomky přinesl. A jinak - snad jo. Snad lidem štěstí přináším.

A přineseš štěstí české populární scéně? Čím ji obohatíš?

Jak tak na to koukám, asi ničím. Dneska u nás frčí časopisy, které si říkají, co chtějí, a každý jim to baští. V televizích to také je zvláštní, ale přesto zde zůstává zdravé jádro, ke kterému bych se chtěl dostat. Když se mi podaří dostat se mezi tyto lidi, mohl bych dokázat, co chci. Potěšit čistým zpíváním.

Kdo nebo co představuje "nezkažené jádro"?

I mezi normálními občany je několik čistých, správných lidí, kteří nepřemýšlejí pouze o tom, jak se dobře najíst, jak si koupit nejlepší věci, jak být nejlepší. O tom zpíval Petr Janda. Už je málo lidí, kteří jsou hodní a ochotní, kteří chtějí vytvářet něco nového. Lidé jsou líní, nechtějí pracovat. Jak se všechno modernizuje a zdokonaluje, lidé mají všechno jednodušší a na pohodlí si moc rychle zvykají. Nevidím poctivou práci.

Bohuš Matuš
© Warner Music
Chceš tedy být člověkem, za něhož hovoří poctivá práce?

Jo. Abych třeba nezpíval na playback.

Dobrá, ale co bude tou poctivou prací v popmusic? Samotný hlas nemusí stačit, jaká jsou tvá další pozitiva?

Já bych se chtěl dostat do stádia, abych lidem pomáhal psychicky. Jednáním, slovem, komunikací. Nikdo s nikým nekomunikuje. A nemusí to být přímo v těch písních, když se mi povede víc mluvit na veřejnosti, budu říkat pravdu v tom smyslu, aby lidi nebyli smutní z věcí, které jim nejsou úplně jasné, a ony přitom jasné jsou. Chápu, že vždycky můžu narazit, že mě můžou sejmout, ale pokud okolo sebe budu mít správné lidi, lidi, kterým budu moct věřit, budu se moct věnovat čistotě slova a hudby. Málokdo to dělá, dnes každý přistoupí na jakékoli podmínky, jen aby frčel. Mým vzorem je třeba Jirka Korn, kterého sice nevidíš v televizi, ale rádia ho pořád hrají. Ten žije správně, sportuje, zpívá, nepřetvařuje se.

Abych to ještě přiblížil. Bylo období, kdy jsem měl hodně nemocnou mámu, moc jsem tehdy koncertně nezpíval a víc jsem se věnoval jí. A pomohlo, že jsem jí zpíval. Takže třeba labilním lidem bych chtěl pomáhat, vytáhnout je z průšvihu. Mám to prostě v sobě.

V podstatě směřuješ k národnímu spasitelství.

Národní spasitel ne. Spíš ten, co potěší a na nic si nehraje a nezpívá takhle, (předvede chraplavý hlas). To je všechno na efekt, to dovedu také. Jenže umět opravdu zpívat, to není jen tak. Kolikrát slyšíš, jak někoho chválí, že má úžasný hlas, jenže ony to jsou akorát vady hlasivek. Dan Bárta taky původně jenom křičel, ale pak mu to došlo a teď u zpívání přemýšlí.

Někomu přijde chraplavé řvaní normální a stojí si za ním.

Pak je to ale vyrovnaný člověk. Ten už je v pořádku, ale jsou tady lidé, kteří to dělají jen kvůli tomu, že musí.

Potom mi vysvětli, jak je možné, že vystoupíš snad ve všech myslitelných televizních estrádách, ale ve skutečnosti se s "hudbou na efekt" vůbec neztotožňuješ? Navíc jsi řekl, že nechceš zpívat na playback.

Vystoupím skoro všude, to je fakt. Tam do toho ale jenom řvu.

Bohuš Matuš
© Warner Music
Teď jsi se trochu zamotal. Nemáš strach, že vystupováním a imitováním zpěvu v televizi si zavřeš cestu právě k těm poctivým lidem, kterým bys chtěl pomáhat?

Ne, nemám. Tyhle věci já podstupuji z jednoho důvodu. Když chci někomu zpívat a neukážu se v televizi, nemám šanci získat jejich pozornost.

S tím nemůžu plně souhlasit. Televize není v žádném případě nevyhnutelný prostředek slávy.

Ale jo. Je to takové první kolo, neříkám, že to budu dělat pořád. Situace je taková, že i ti dobří lidé na televizi koukají. Ale oni to pochopí. Navíc když po mně někde chtějí něco, co se mi nelíbí, odřeknu to.

Televizní a rádiové show jsou urychlovače. Skrze ně se do popředí zájmu dostaneš během pár měsíců, zatímco poctivým koncertováním bys strávil několik let. Support Lesbiens také nikdy nevystupovali masově na obrazovkách a dnes prodávají tisíce desek.

Já je třeba vůbec neznám.

To je celkem jedno, nemůže je znát každý. Důležité je, že jsou nepopiratelně úspěšní.

Mojí desky se za měsíc prodalo skoro deset tisíc. Já už možná vím, o koho jde, ti Support Lesbiens. To je ale strašně komerčně vykalkulované. Ty zná jenom úzký okruh lidí.

Jenže tebe bude také znát jen určitý okruh lidí, to je naprosto logické. Anebo tě bude znát lidí spousta, ale jen málokdo z nich bude poslouchat tvoje desky.

To těžko. Hele, já jsem byl ve Zlatém slavíkovi pátý, to je prvních pět nejlepších. To je také úspěch. Oni tam nebyli, protože jsou slavní jen pro někoho.

Hádám, že do Zlatého slavíka také hlasuje velice specificky složené publikum. Kdo preferuje rockovou hudbu, bude jen stěží preferovat tebe. A naopak.

Kolik je ti let?

Bohuš Matuš
© Warner Music
Dvacet dva, proč?

Později přijdeš na to, že všechno je to trochu jinak. Teď jsi ještě mladý. Podívej, za mnou přišli do hospody, abych nazpíval pár písniček na desku "Rebelové", a té se prodalo dvě stě tisíc kusů. Pak mě požádal Karel Svoboda, abych udělal desku. To je pro mě důkaz, že nějaký smysl to má. Mně je jedno, jestli budu hvězda. Vždycky tady byli vynikající lidé, které ostatní ušlapali. Důležité je, co máš v hlavě a jak to cítíš. Nikdy nenajdeme, jak to ve skutečnosti je, pouze bychom se hádali.

Vezmi si takového Richarda Krajča. To je ohromně talentovaný kluk, který si udělal úspěšnou skupinu, ale když si to poslechneš, jsou to jenom poskládané starší věci. Dneska se to záměrně všechno skládá, aby to byl hit. Na konzervatoři nás učili skladbu a není to těžké. Já jsem raději nazpíval jasnou píseň, která všechny potěší.

Vždyť ani tvoje deska není žádný zázrak originality. To je stejné schéma.

To ano, ale nebyla dělána s tím, aby byla originál.

Opravdu? Karel Svoboda ti to navrhnul, pouze aby dostal začínající umělec šanci se prezentovat?

Ano, aby mě lidé poznali. Na první desce se akorát nikdy tolik neotevřeš. Další by mohla být lepší. Tu desku jsem udělal, abych se ukázal.

A nechtěl bys vydat autorskou popovou desku? Takovou, za níž bys mohl stát, která by byla jenom tvým dílem.

Jasně, já na ní dělám. Doma mám spoustu vlastních písniček. Tyhle věci se na aktuální desku nevešly a jsem tomu rád, protože to je jiný materiál.

Vystupuješ hodně v muzikálech, jakou pro tebe má tato sféra perspektivu? Kam to v ní můžeš dotáhnout? Co třeba film?

Teď asi "Romeo a Julie" s Lucií Bílou, což považuji za svůj vrchol. Ale já si chci nejdřív vyzkoušet, jak to všechno funguje.

Bohuš Matuš
© Warner Music
Co jak funguje? Showbusiness?

Jo.

Pohybuješ se v něm příliš krátce na to, abys se mu "trvale upsal"?

Přesně tak.

Bojíš se, že tě lidé ušlapou?

Bojím. Mám z toho ten největší strach.

Jak se proti tomu chceš bránit?

Obklopovat se lidmi, kterým můžu věřit. Když se jim podíváš do očí, tak tam nemají závist. Všude jsou takoví, z pěti lidí jsou čtyři zlí. Vidím to na sobě, jak lidé, kteří mě původně nevěřili, mi teď, když se mi relativně zadařilo, podlézají. To je příšerné.

Přejděme k internetu.....

Rovnou ti řeknu, že k němu mám špatný vztah, protože si myslím, že představuje pro mnoho lidí zkázu. Vždyť by mohli chodit někam jinam a nemuseli by se zabývat mrtvými věcmi, jako je internet.

Jestliže podle tebe internet přináší zkázu, MusicServer.cz je zkázonosný prvek, proto se tě nemá cenu ptát, zda jej znáš.

To máš naprostou pravdu.

Děkuji za rozhovor.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY