S prostory Lucerny se pojí neúměrné horko, které se samozřejmě nevyhnulo ani koncertu Buddyho Guye, pro kterého se jednalo o pražskou premiéru. Ten v rámci svého Evropského turné k nové desce "The Blues Is Alive And Well" navštívil pouze sedm míst včetně Prahy. Právě naším hlavním městem svou cestu po Starém kontinentu ukončil a nyní se vrací zpět domů za oceán.

Ještě před příchodem amerického hudebníka zabral pódium mistr tuzemského blues Luboš Andršt se svým Blues Bandem. Kytarista, který se podílel na slavném "Městu Er" Michala Prokopa (který se mimochodem byl na koncert také podívat), odvedl tradičně skvělý výkon. Jeho cit pro žánr je i po letech stále strhující a za doprovodu precizních hudebníků roli předskokana zvládl na výbornou. Diváci v sále tak nasáli první rytmy.

Vděčnost publika mít možnost vidět bluesovou hvězdu byla patrná hned po jejím příchodu. Buddy Guy svůj set otevřel letitou autorskou skladbou "Damn Right I've Got the Blues" ze stejnojmenné nahrávky z roku 1991 a Lucerna se rázem zaplnila chicagskou atmosférou plnou nadšených výkřiků fanoušků.

Buddyho Guye je ale na koncertech nutno nejenom slyšet, ale také vidět. Jelikož byl sál rozdělen na dvě části, kdy sedící publikum opanovalo hlavní plochu, ti s lístkem na stání měli možnost nakukovat pouze skrz mezírky mezi sloupy na balkónech či na konci sálu u barů. Pro notnou část přítomných to tak znamenalo smířit se pouze s poslechem, vidět Mistra při hře bylo někdy úkolem zhola nemožným a pobíhající diváci hledající kousek výhledu, byli častou kulisou koncertu.

Guyova hra na kytaru je totiž skutečným koncertem pro uši i oči - mnoho z jeho sól působilo jako rozhovor, dialog mezi nástrojem a hudebníkem, během kterých nešlo nevzpomenout na obdobný um Jimiho Hendrixe. Problém nenastal, ani když bluesmanovi praskla struna, i bez ní dokázal riffovat jako nikdo jiný.

Obdiv zaslouží také doprovodní hráči. Museli totiž reagovat na časté Mistrovy exhibice a improvizace, a to i tehdy, když se Guy rozhodl projít po sále uličkou mezi židlemi a ukázat něco ze svého umu i nejzadnějším řadám.

Notnou část setu zabíraly coververze slavných bluesových hitů, včetně jedné z nejpřehrávanějších od Willieho Dixona "I'm Your Hoochie Coochie Man". Došlo i na Muddyho Waterse a jeho "She's Nineteen Years Old" či hit jazz-popové zpěvačky Peggy Lee "(You Give Me) Fever". Z nové kolekce pak zazněla skladba "Cognac", na jejíž studiové verzi spolupracovali také Jeff Beck a Keith Richards.

Guy nezapomněl ani zesnulého B.B. Kinga, kterému vzdal poctu v písni "Rock Me Baby". Právě B.B. King ho společně s Ericem Claptonem uvedl do Rokenrolové síně slávy.

Koncert to byl na zážitky silný. Vzhledem k věku je otázkou, kolikrát se Buddy Guy ještě vydá do Evropy, byť osmdesátku by mu člověk neodhadoval. Jeho věčně široký úsměv, humor, komunikace s publikem a stále nápaditá hra však ve čtvrtek přinesly uspokojení nejednomu bluesovému fandovi.