Rybičky 48 pět let nevydaly nové album. Změnili jste strategii a přistoupili jste na to, co si žádá nová doba, tedy singly a klipy především?

Ano. Nevím, jestli jsme se tímto směrem vydali jako první rocková kapela u nás, ale rozhodně jako jedna z prvních. Impulsem pro nás bylo to, že deska "Tohle je rock'n'roll, vy buzny!", vydaná před pěti lety, měla hodně úspěšných songů. Na některé se klip pak točil třeba i dva roky po vydání alba a to nás tolik neuspokojovalo. Lidi song už dlouho znali a byl vlastně jenom přidán klip. Proto jsme se rozhodli dělat vždycky pouze singl rovnou s klipem, a až jich bude dost, tak se z toho udělá deska. A to se stalo právě nyní. Na 2CD je tedy jedno s názvem "Best Fuck Off", kde je právě osm singlů z posledních pěti let plus jeden novinkový, který právě vyšel ("Lék na duši ženy"). Na druhém CD s názvem "Pořád nás to baví" je dalších deset písní. Každý z nás si tam udělal songy tak, jak měl chuť.

Na tomto dvojcédéčku jste si odstranili mantinely stylové i autorské. Jakým způsobem probíhaly diskuse, kterou skladbu na kolekci umístíte a kterou ne?

Ta diskuse byla velmi jednoduchá. Přišel jsem za klukama a poprosil je, jestli by mohli přinést každý maximálně tři songy dle svého uvážení, a ty, které chtějí, ať si i sami zazpívají. Jelikož jsme pro to neměli žádné mantinely, nebyl ani žádný spor. Navzájem jsme si radili, ale konečný výsledek byl na tom, kdo song přinesl.

Kde tedy leží stylové hranice Rybiček. Do čeho jste ještě ochotni jít a co už byste nezahráli?

Posledních pět let jsme hodně makali na tom, abychom stylové hranice neměli. Není to žádný marketing, jde jen o to, že nás přestalo bavit být kapelou, která je omezena jedním stylem. Myslím, že se nám to povedlo a dnes si můžeme udělat song, v jakém stylu chceme. Jestli to pak baví fanoušky, už je na nich. Důležité je, aby to, co děláme, bavilo v první řadě nás, a úspěch u fanoušků je pro nás už jen mega odměnou.

Když už jsme u té stylové roztříštěnosti - co se momentálně v kapele nejvíc poslouchá za muziku?

To je právě to. Každý posloucháme něco jiného, ale většinou nikomu z nás nevadí, co poslouchá ten další. Já pořád ujíždím na spoustě kapel. Mötley Crüe, Motörhead, Red Hoti, U2, mám rád Eda Sheerana... mraky muziky. Ondra má rád starý PSH, metalový kapely a Wabiho Daňka. Opravdu je v těch našich oblíbencích zastoupeno snad všechno kromě maďarských lidových písní. (smích)

Překvapením je anglický song "Four Days". Jedná se o ojedinělou vlaštovku, nebo máte ještě ambice zkusit prorazit i na zahraničních hudebních trzích?

Jsme nohama na zemi. S anglicky zpívaným textem prorazit nechceme ani u nás a ani v zahraničí. Breny měl tuhle píseň v šuplíku hodně dlouho a má pro něj svůj specifickej význam. Chtěl si ji nazpivat v angličtině a nikdo z nás mu v tom nebránil. Song se mi moc líbí.

Album se sice jmenuje "Best Fuck Off", ale o klasickou výběrovku z celé kariéry se nejedná. Byla ve hře i tahle možnost, nebo je na takovou rekapitulaci dost času?

Proto to není "Best Of", ale "Best Fuck Off". (úsměv) Je to výběr nejlepších songů, ale pouze za posledních pět let. Chtěli jsme s tím takhle vym..at, proto ten název. (úsměv) Jinak o klasické bestofce budeme asi přemýšlet až tak kolem věku dvaceti let kapely a možná i později. Podle nás ještě není čas na rekapitulaci, když máme pořád co říkat novýma songama. (úsměv)

V jedné z novinek si neberete servítky se současnou politickou situací, když zpíváte: "Premiér je hajzl a prezident je vůl." Je ještě něco dalšího, co vás v současné době štve tolik jako politika?

Nikdy jsme nebyli politicky angažovaná kapela. Politické názory máme v kapele prakticky stejné. Někdo je radikálnější a někdo méně, ale na důležitých věcech se vždy shodneme. Konkrétně tuhle písničku jsem napsal já, a i když normálně songy s politickou tematikou nepíšu, tady jsem tu potřebu měl. Tohle není primárně na Babiše a Zemana, i když ani jednoho z nich si nepřeju na místě, kde právě sedí. Je to obecnější. Mě už s.al minulej prezident a premiérů mě s.alo za sebou víc než dost. Šlo mi spíš o to, abychom si my jako občané jednou provždy uvědomili, že prezident není král a premiér není bůh. Že jsou to všechno jenom ouředníčci a že by se podle toho měli chovat. Navíc žijeme v nejdelším míru v Evropě, máme se nejlíp, co jsme se kdy měli, a furt jenom nadáváme. Jsme hrdej národ, ale zkaženej stát. O tom to je. S novou generací se to bude lepšit. Na ruskou propagandu a její trolling dneska slyší převážně starší lidi, kteří neví, čemu věřit, nebo blbci. Podle mě tohle v budoucnu zachrání nejednoho z naší generace milleniálů, tedy lidí narozených po roce 1999. Jsou to velmi nadaní lidi s úplně jinými obzory a nepostiženi totalitní vládou komunistické strany ani divokýma devadesátkama.

Původně jste anoncovali vydání dvou singlů v jeden den, nakonec vyšel jen "Lék na duši ženy". Důvodem vydání pouze této skladby byl fakt, že jste v ní požádal o ruku svou ženu a nechtěl jste, aby tento důležitý okamžik zapadl?

Důvod byl o dost jednodušší. Nebylo dost času. Prodloužilo se nám nahrávání desky. Nakonec jsme se rozhodli pro to, že v den vydání CD dáme všechny songy na náš YouTube kanál a lidi svými zhlédnutími budou vlastně nevědomky hlasovat pro další video. K tomu, co bude mít za měsíc největší počet sledování, ještě do konce roku natočíme klip. (úsměv)

Vaším mottem je, že se začínáte bavit tam, kde končí veškerá sranda. Jakou legrační příhodu z poslední doby byste mohl zveřejnit a pobavit s ní i fanoušky?

No, my opravdu nemáme úplně normální humor. Řekl bych, že náš humor je směsicí klasického českého humoru od Cimrmanů, Šimka a Grossmana, Felixe Holzmanna a se špetkou anglického humoru Monty Pythonů a amerického záchodového humoru. Například já mám na jedné ruce vytetovanou šerpu s datem narození a na druhé ruce jsem měl prázdnou šerpu. Byl jsem domluvenej s mojím tatérem, že až umřu, tak mi tam vytetuje datum smrti. Jednou to se mnou fláklo na koncertě, a když mě vezla do nemocnice záchranka, tak mi kluci z kapely volali, že jedou za sanitkou a mají černou lihovku a hodlají mi tam to datum smrti napsat. (smích) Už v sanitce jsem se tomu tlemil. (smích)

Kapela momentálně neskutečně šlape, sype hit za hitem, koncerty má vyprodané. Čím si to vysvětlujete?

Já si myslím, že jako kapela i jako lidé každý prožitý rok sklízíme to, co jsme předtím zaseli a starali se o to. To, že jsou ty úspěchy teď víc vidět, neznamená, že my jsme své malé úspěchy nezažívali každý rok naší existence. První dodávka, první zkušebna, první singl v rádiu, v TV, první větší festivaly a tak dál. To, co sklízíme tento rok, je jenom práce z let minulých a síla našich fanoušků, které baví to, co děláme a jak to děláme.

Postupně se sápete v popularitě tam, kde jsou nyní třeba Chinaski. Máte už v plánu, co pro fanoušky připravíte v roce 2019?

Nesápeme se na popularitu někoho jiného. Chceme svoji popularitu, takže bych to s nikým neporovnával a už vůbec ne s Chinaski, což je jedna mých nejoblíbenějších českých skupin a jeden z důvodů, proč jsem založil svoji první kapelu Wootochit. Chceme dojít tak daleko, jak to jen dokážeme. Nedáváme si mantinely. V roce 2019 (možná už na konci roku 2018) budeme mít pro fanoušky překvapení, které ale podle mého už logicky očekávají. V roce 2019 se na jaře můžou těšit na turné k CD "Pořád nás to baví", kde právě zazní i ty songy, co zpívají ostatní kluci v kapele. Pojede s námi ještě skupina, se kterou se známe už od našich začátků. Pojedou se kulturáky.

Pomalu se blížíte i k metě dvaceti společných let. Jak funguje chemie v kapele po těch letech?

Zcela upřímně si myslím, že funguje nejlépe, co kdy fungovala. Jsme v něčem dospělejší a hlavně naše ega spolu přestala soupeřit. Vážíme si jeden na druhém těch věcí, které se nám líbí, a učíme se jeden od druhého. Mám za to, že jsme v kapele inteligentní lidi s velkou kreativitou. A to, že v něčem máme na něco jiný názor, může být naopak velmi obohacující.

Jsou i ponorky?

Ponorky jistě jsou, podle mě to není nějakej fake. My ale s kapelou žádnou nevlastníme a v budoucnu kupovat neplánujeme. (smích)

Hrozí Rybičkám 48 i to, že pokud se dostanou do pozice monstr kapely, budou jezdit jednou za dva roky turné po halách a šmytec?

Nepřijde mi dobré spojovat slovo "hrozí" a výraz "turné po halách". Myslím, že každá kapela od první zkoušky sní o tom, že by jela halové turné. Já ale nevím, jak to bude s námi. My teď máme plán jasný. Budeme hrát, dokud nás to bude bavit a dokud to bude bavit lidi. Jestli to do budoucna budou jednou do roka haly, nebo sto koncertů po klubech, to bych neřešil. Budeme pracovat s tím, co bude.

Jak vidí Kuba Ryba sám sebe a skupinu za dalších dvacet let?

Nevím, jak to bude, ale můžu alespoň prozradit, co bych si přál. Za dvacet let mi bude 54. Sám sebe bych rád viděl jako zdravého, šťastného a milujícího muže v nejlepších letech života. Se skvělou ženskou po boku, nejlépe tou, která je po mém boku už nyní. Chtěl bych stále dělat, co mě baví. Kapele by bylo za dvacet let 36 roků a u té bych si přál, aby byla pořád ve stejné sestavě a aby zajímala lidi.