Kdo ještě neměl tu čest potkat se s formací Zvíře jménem Podzim, tak nechť ví, že se jedná na české poměry o nevídané uskupení, do kterého se začlenily téměř dvě desítky muzikantů, včetně Tomáše Neuwertha, Marie Kieslowski, Terezie Kovalové nebo Aid Kida. Zprvu malý projekt se dostává čím dál více do většího povědomí, jeho "Černou" jste například mohli slyšet při závěrečných titulcích filmu "Úsměvy smutných mužů".

Projekt je ojedinělý a výjimečný i tím, že moc nekoncertuje, ostatně zkuste si domluvit termín se všemi zúčastněnými, kteří jsou aktivní i v jiných formacích. O Zvířeti se mluvilo vždy jako o superskupině obsahující to nejlepší z alternativní scény v jednom. Tahle šuškárna je pravdivá. Neopakovatelnému hudebnímu zážitku napomáhá fakt, že kapela tvoří v podstatě malý orchestr, který dává vyniknout každému nástroji a odehrané notě, drží výborně pospolu a souzní.

Ještě než se z hlubokého spánku Zvíře opět probudilo, aby se po letních festivalových koncertech předvedlo na podzimním mini turné čítajícím pouze tři koncerty, pódium patřilo drobné Polce Agatě Karczewské. Písničkářka s kytarou v ruce na sebe uměla strhnout pozornost líbivým hlasem, skromností a celkovým minimalismem, který šel ruku v ruce se Zvířetem a koncepčně do večera zapadal.

Hlavním vůdcem zvířecí smečky je Jakub König známý taky jako maskovaný Kittchen, který mu vdechl život svojí myšlenkou, svými temnými texty a svojí grafikou. V průběhu pátečního koncertu a sílících ovací bylo vidět, jak jeho neutrální výraz postupně taje a úspěch ho hřeje u srdce, až se to nakonec zlomilo v euforický tanec v závěru "Andulky".

Videoprojekce Lindy Arbanové z obrázků nakreslených samotným Königem hned od první vteřiny umocňovala atmosféru melancholie z písní, které vloni vyšly na stejnojmenné debutové desce. Nezapomnělo se ani na promítání Zvířete na strop sálu, kde se zobrazovalo v nejrůznějších podobách, cenilo zuby, mrkalo. Nebyla nouze o překvapivé momenty jako vyzrazení, že si Tomáš Neuwerth zlomil v předposlední písničce šlapák, nebo když před přídavky König prohlásil, že by jeho babička na neutichající potlesk řekla: "No, ty vole." Odpálení konfet mohlo někomu přijít na alternativní kapelu zvláštní, ale v daný moment - při gradaci "Neděle" a zvolání: "Všichni chceme bejt aspoň na chvíli šťastní!" - to sedělo a umocnilo to sílu onoho okmažiku.

Kdy jindy než v tuto dobu by Zvíře mělo hrát, však samotná píseň "Zvíře jménem Podzim" obsahuje spojení: "Říjen se pomalu překlápí na listopad." Symboliku propojili muzikanti i s merchem. Ve stejné písni se zpívá: "Tak až půjdeš, vem si šálu," a tak nelenili a vyzbrojili se u stánku s kapelními artikly originálními pletenými šály. "Vlčí srdce" si (společně s úvodním "Zářím") odbyla premiéru a byla vyloženě pod taktovkou pánského osazenstva, které doplňovaly Königovy nahrané vokály. V následném "Horizontu" se k nim dámská část seskupení opět postupně přidala.

Zvíře krom toho všeho má netradiční nástup a odchod z jeviště. V úvodní "Září" pomalu hudebníci přicházeli na pódium, kde se postupně chopili svých nástrojů, a skladba tak posloužila jako dobré intro. A v závěrečných "Satelitech" se naopak postupně vytráceli z pódia, až tam nakonec zbyly jen vokalistky Marie Puttnerová a Veru Linhartová. Vyvrcholením koncertu byla akustická verze "Nejsi sám", kdy si König odpojil kytaru a začal zpívat bez mikrofonu. V refrénu se přidal zbytek Zvířete, který se mezitím přemístil na balkon, a jen mu tím utvrdil, že frontman v tom rozhodně není sám a že všichni, co tam byli, jsou naladěni na stejnou notu jako on. "Jsme děti stejné smečky,", zpívá se ve "Vlčím srdci". A smečka byla spokojena.