Prodala sto milionů alb, vyhrála pět Grammy, umístila se v mnoha anketách o nejpřitažlivější ženu planety. Mohlo by se zdát, že život kanadské country popové hvězdy Shaniy Twain, která 6. října poprvé zazpívá v Praze, připomíná pohádku. Jenže pod slupkou úspěchu se skrývá spousta bolesti.
Už od raného dětství stíhala dnes třiapadesátiletou umělkyni pohroma za pohromou. Rodiče dívky, která se narodila jako Eilleen Regina Edwards v kanadském Windsoru, se rozvedli už v jejích dvou letech. Její matka Sharon sbalila své tři dcery a odešla s nimi do zlatokopy vyhledávaného městečka Timmins, kde se podruhé vdala - za Jerryho Twaina z indiánského kmene Odžibvejů. Jeho příjmení přijala i malá Eilleen, kterou adoptoval. Než si začala říkat
Shania Twain, uteklo ještě hodně vody, ke změně křestního jména totiž přistoupila až těsně před nahráním svého prvního alba. Tehdy potkala mladou indiánskou servírku stejného křestního jména, která jí vysvětlila, že Shania znamená v řeči Odžibvejů
"být na svojí cestě".
Cesta budoucí Královny country popu byla ale odjakživa hodně krušná. Vždyť její rodina trpěla chudobou, zpěvačka později přiznala, že nezřídka i hladověla. Aby toho nebylo málo, Jerry začal svou ženu bít. Až do jara letošního roku Shania úzkostlivě tajila ještě strašnější tajemství. V jejích deseti letech ji začal otčím sexuálně zneužívat.
"Když je agresorem někdo, koho tak dobře znáte, jde to ruku v ruce s fyzickým a psychickým týráním. Naučila jsem se to vytěsnit. Agresoři s vámi umějí manipulovat. A já sama sobě řekla: Dobrá, s touto osobou je něco špatně a není to dobrý člověk," přiznala pro The Guardian.
© facebook interpreta Co je tvrdá práce, ví tahle nezlomná Kanaďanka od osmi let. Právě tehdy rodiče pochopili, že v ní dřímá nefalšovaný talent, a strčili ji zpívat do timminského baru. Baru, kde vystupovala zásadně po půlnoci pro místní opilce.
"Budili mě uprostřed noci a vodili do zakouřeného podniku. Nenáviděla jsem ten opilecký zápach. Ale opravdu jsem milovala hudbu a ta mi pomohla přežít," vzpomínala později. Její honorář za takovou šichtu? Dvacet dolarů.
V deseti začala psát první písně, a když přišlo období dospívání, blýskalo se na lepší časy. Ve čtrnácti zazpívala v televizní show písničku country hvězdy Tanyi Tucker a zářná kariéra se začala rýsovat. Pořád byl ale před ní pořádný kus práce. Zkoušela štěstí v rockové kapele Longshot, pak se střemhlav vydala za vysněným úspěchem do Toronta. Oslovila producenta Stana Campbella a spolu s ním vyrazila pořídit několik demonahrávek do countryové Mekky - Nashvillu. Písničky vznikly, ale jejich ohlas byl mizerný, takže spolupráce s Campbellem skončila. A Shania, tehdy ještě Eilleen, byla zase na začátku. I když ne tak docela - zůstaly jí ony nahrávky.
S těmi se obrátila na další countryovou hvězdu, zejména v Ontariu populární Mary Bailey. Ta jí zajistila kapelu, vychválila ji u nahrávacích společností a její talent opěvovala, kde mohla.
"Když jsem slyšela její písničky, pomyslela jsem si: Té holce je devatenáct let? Vždyť píše skladby jako člověk, kterému je šedesát." Jenže ani s touto partnerkou se nakonec nedomluvila. Mladičká Twain totiž vlastně nechtěla zpívat country. Bavila jí žánrová fúze s rockovými a popovými vlivy, a tak si šly každá svou cestou.
Čas letěl a vysněný průlom se nedostavil, zato na dveře zaklepala další tragédie. Tentokrát obzvláště krutá - autonehoda v tuhé kanadské zimě v listopadu 1987 vzala zpěvačce oba rodiče. Eilleen neváhala ani vteřinu, sebrala se a odjela zpět do Timmins, kde pečovala o mladší sourozence.
"Proč se nám muselo něco takového stát?" plakala po nocích do polštáře a na návrat do Toronta a další pokoušení hudební štěstěny dlouho ani nepomyslela.
"Jak jen zaplatím všechny ty účty, obstarám dům a uživím nás?" ptala se sama sebe.
© facebook interpreta Trn z paty jí opět vytáhla Mary Bailey, která jí dohodila vystupování v estrádní show v městečku Deerhurst. Twain prodala rodinný dům, přestěhovala se i se svými bratry a sestrami a nějaký čas jí úloha kabaretní zpěvačky stačila. Až na začátku devadesátých let se rozpomněla, jaké byly její sny, a znovu zavolala staré známé Mary, aby jí řekla:
"Ok, budu zpívat country."
Pak už vše nabralo poměrně rychlý spád. Když Shaniino vystoupení v Deerhurstu viděl producent Harold Shedd, spadla mu brada. Vždyť diváci jí úplně zobali z rukou! Následovala další návštěva Nashvillu, nahrávací smlouva u Mercury Records a pak - konečně - debutové album. Jmenovalo se jednoduše "Shania Twain" a všichni si od něj slibovali hodně. Komerční úspěch měl být samozřejmostí.
Ovšem nebyla by to Shania, aby to měla tak jednoduché. Místo očekávaných statisícových prodejů si pro její prvotinu dlouho běhaly jen tisícovky fanoušků. I sama interpretka po letech ve své autobiografii "From This Moment On" z roku 2011 přiznala, že s ní nebyla spokojená. Vydavatelství jí na ni dovolilo dát jen jednu autorskou skladbu. Zatímco ona toužila countryový žánr inovovat a přinášet do něj něco nového, autoři jí nutili klasický nashvillský zvuk.
"Měla jsem nad tím albem velmi malou kreativní kontrolu. Nedostala jsem možnost předvést svoje textařské dovednosti," mrzelo ji. Není divu, že když v roce 2004 vybírala skladby na svou
bestofku, na žádnou písničku z debutu si nevzpomněla.
Přesto měla kapitola prvního alba v její kariéře zásadní význam. Všiml si ho totiž skladatel a producent Robert John Lange, který s ní chtěl ihned začít spolupracovat. Chlapík, který si říkal "Mutt"
("trouba"), měl na kontě nahrávky s
AC/DC,
Def Leppard nebo
Bryanem Adamsem. Se Shaniou vedli dlouhé telefonní hovory, s nadsázkou by se dokonce dalo říci, že její druhé album "The Woman In Me", vydané v roce 1995, vznikalo z velké části právě
"na drátě". Rozebírali spolu Shaniiny texty, mluvili o svých plánech, snech a budoucnosti. A jakmile se poprvé uviděli, měli jasno, že navázali mnohem silnější pouto než to pracovní. Ještě na sklonku roku 1993 se vzali - jen po několikaměsíční známosti.
© facebook interpreta Pro Twain tím v jejím trnitém životě začalo šťastnější období. Alba se k dnešnímu dni celosvětově prodalo fantastických dvacet milionů kopií, se songem "Any Man Of Mine" poprvé zválcovala americký country žebříček. Po lístcích na turné se zaprášilo (což se od té doby stalo železnou pravidelností pro všechny její šňůry) a ona získala i svou první Grammy. A to velmi ceněnou - za nejlepší country album.
Konzervativním posluchačům tohoto tradičního žánru přitom její tvorba moc nevoněla. Tvrdohlavá Kanaďanka si totiž konečně splnila dávné přání a začala do country zapracovávat i rock a pop. Oproti příštím albům tu ještě své vize mírnila, přesto už se tehdy objevovaly první negativní ohlasy, které ji osočovaly z toho, že country
"kazí".
Opravdovým milníkem její kariéry se stala následná třetí řadovka "Come On Over" z roku 1997. "You're Still The One", "From This Moment On", "Man! I Feel Like A Woman", "You've Got A Way". To jsou jen některé z hitů, které znal v devadesátých letech každý. Pomohly jí překročit americký kontinent a stát se senzací i v Evropě.
© facebook interpreta A protože železo se má kout, dokud je žhavé, svou nejzásadnější desku zpěvačka vyždímala do mrtě. Vydala z ní dnes těžko představitelných dvanáct singlů. Ze šestnácti písniček, které na ní byly. Také udílení Grammy změnila ve svou show, uzmula si hned čtyři gramofonky - byť ve dvou různých ročnících.
Čtyřicet milionů prodaných kopií řadí "Come On Over" mezi deset nejúspěšnějších alb historie. Zároveň jde o vůbec nejžádanější country nahrávku. Jakým paradoxem je, že se tento bestseller, podobně jako předchozí "The Woman In Me", nikdy nepodíval na první místo americké albové hitparády. Zájem o něj se totiž rozprostřel do dlouhého časového období, zatímco v každém jednotlivém týdnu se našel někdo, kdo ho předčil. Typická
shaniovina.
Než potěšila své fanoušky čtvrtou studiovkou, stihla v roce 2001 na svět přivést syna Eja. A o rok později už znovu dobývala hitparády. Tentokrát si s nahrávkou "Up!" úspěch pojistila tím, že ji vydala hned ve třech verzích. Zelená byla určená příznivcům country, červená popovým posluchačům a modrá skýtala taneční rytmy i vlivy world music. V prvním týdnu si pro ni v Americe běželo 874 tisíc fanoušků, takže se na čtvrtý pokus umělkyně konečně v hitparádě dočkala přízviska #1.
© facebook interpreta Celosvětový prodej činil dvacet milionů kopií, jen v Americe má doma plastovou krabičku s nápisem "Up!" jedenáct milionů posluchačů. Díky tomu se kanadské superhvězdě povedl husarský kousek - se třetím po sobě jdoucím albem dosáhla v USA na diamantovou desku určenou pro tituly, kterých se prodalo víc než deset milionů. To od té doby nedokázal zopakovat nikdo. A dokud další desku nevydá
Adele, nejspíš se to nezmění. Završením zpěvaččina nejúspěšnějšího období bylo následující rok poločasové vystoupení na Super Bowlu a o další rok později výběrovka "Greatest Hits". A pak už Shaniu opět navštívila stará známá nezvaná kamarádka temnota.
V roce 2004 přestala Twain vystupovat. I když to přiznala až o několik let později, důvodem nebyla touha užívat si rodinný život, ale osobní trable a zdravotní komplikace. Kromě lymské boreliózy (a částečně také v jejím důsledku) ji potkal i postrach všech zpěváků - ztratila své zlato v hrdle. Všechen ten stres, který jí odmalička život přinášel, vyeskaloval v takzvanou dysfonii, tedy chorobu, která hlasivky nepříjemně svírá. Důsledkem toho je chrapot a ztráta kontroly nad hlasem. Myslela si, že už nikdy nebude stát na pódiu.
"Nejenže jsem nemohla zpívat, ale, což bylo pro mě ještě obtížnější, nemohla jsem ječet na svého syna a psa," zažertovala mnoho let po vyléčení o svých problémech.
© facebook interpreta Celý svět se jí zhroutil v roce 2008. Patnáct let manželství s jejím "Muttem" vymazalo zjištění, že ji Lange podvádí s její nejlepší kamarádkou. Kamarádkou, která jí kromě muže ukradla i část majetku. Marie-Anne Thiebaud byla totiž zároveň její osobní asistentkou a správkyní luxusního zámečku ve Švýcarsku se čtyřiceti šesti pokoji.
"Nemohla jsem spát, jíst ani dýchat. Byla to muka. Jediné, co mě udrželo při životě, bylo vědomí, že tu musím být pro svého syna," líčila. Její zlomené srdce zahojil - světe, div se - bývalý manžel té, co jí letitou lásku přebrala. Ano, 1. ledna 2011 se Twain vdala za vysokého managera společnosti Nestlé Frederica Thiebauda. A následně započala svůj comeback.
O všech svých těžkostech promluvila ve vlastní šestidílné dokumentární minisérii "Why Not? With Shania Twain", také vydala již zmíněnou autobiografii a po šesti letech zveřejnila nový song "Today Is Your Day". Vrátila se rovněž na pódia - podobně jako mnoho jiných hvězd neodolala vábení Las Vegas a po dva roky zde vystupovala s vlastní show "Still The One". V roce 2015 dokonce po jedenácti letech vyrazila na severoamerické turné.
Jen na album se pořád čekalo. Patnáctiletou odmlku mezi studiovými nahrávkami uťala až loni deskou "Now".
"Cítím se, jako bych vylezla na obrovskou horu, stanula na ní, pohlédla bohu přímo do očí a řekla: 'Jsem tu, co udělám teď?'" lákala na ni. I když to byla její druhá řadovka, která vyhrála americký albový žebříček, o komerčním úspěchu se mluvit nedá. To srovnání je až zdrcující: zatímco předchozí tři alba měla za
velkou louží prodej přes deset milionů kopií, "Now" je s cifrou 250 tisíc hodně chudým příbuzným. Příliš dobře nedopadly ani recenze. A co si budeme povídat, ani ten hlas už není, co býval.
© facebook interpreta Zájem o zpěvačku samotnou přesto neupadá. Severoamerickou část "Now Tour" navštívilo na jaře a v létě přes 300 tisíc fanoušků. Nyní už plní haly v Evropě, přičemž 6. října zazpívá
Shania Twain konečně i Praze.
Hudebnice, která vyznává indickou duchovní školu Sant Mat, zahrnující každodenní meditaci, abstinenci a vegetariánství, nedávno vzbudila rozruch i komentářem k politickému dění. Zatímco drtivá většina jejích kolegů se netají odporem k současnému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, ona v dubnu 2018 prohlásila, že být americkou občankou, Trumpa by volila. Svůj výrok však krátce nato korigovala.
"Jsem zásadně proti diskriminaci a se současným prezidentem nemám žádné společné morální zásady. S velkou částí Američanů ale dokázal mluvit tak, aby jim byl blízký a nevnímali ho jen jako jakéhosi politika," nechala se slyšet.
"Hlasovala bych pro něj, protože i když lidi uráží, byl vždy upřímný. A je lepší být přímý, nebo zdvořilý?" dodala.
Žena, jejíž tvář byla v roce 2009 na základě studie BBC vyhodnocena jako dokonalá, rozhodně nechce být ani ve třiapadesáti letech na hudební scéně jen do počtu.
"Když se do něčeho vrhnu, jsem skoro jako uragán. Rychle se pro něco nadchnu a pak to chci za každou cenu dotáhnout do konce," tvrdí. Doufejme, že o svých slovech nás Královna country popu přesvědčí i naživo.