Některé skupiny vydají svůj první dlouhohrající počin a jsou rázem populární a říkají si velké hvězdy. Některé následně uhasnou a neštěkne po nich ani pes, jak se říká. Ale pak jsou skupiny, které si na vavřín úspěchu musely počkat i několik dlouhých let. Jedni z nich jsou i britští Pulp. Jejich vznik se datuje do roku 1978, kdy Jarvis Cocker dal dohromady skupinu Arabacus Pulp. Během osmdesátých let se ve skupině prostřídalo dvacet čtyři lidí, než došlo k ustálení sestavy Pulp, kterou dnes tvoří Jarvis Cocker (zpěv), Candida Doyle (klávesy), Mark Webber (kytary), Nick Banks (bicí) a Steve Mackey (člen skupiny). V roce 1981 natočili demo snímky pro pořad John Peel Sessions. Svá první tři alba vydali u různých malých labelů, jmenovitě se jedná o nahrávky "It" (1983), "Freaks" (1987) a "Separations" (1992). Poté podepsali svoji první smlouvu s velkou firmou (Island) a postupně začali žhavit kotel úspěchu, který přinesla deska "Different Class" z roku 1995.

Pulp z počátku kombinovali synth-pop s hudbou svých oblíbenců, kterými byli třeba Dawid Bowie nebo Roxy Music. Později začali inklinovat spíše k brit popu, o jehož vzniku a dobývání Ameriky psal v jednom velmi vydařeném článku dnes již neexistující (?) Rock & Pop (zamačkávám slzu). Zmínka o Pulp se v tomto článku taktéž objevila v kontextu s úspěchem alba "Different Class".

"Hits" přináší rekapitulaci jen úspěšnějších let u Islandu, u kterých Pulp budou již deset let. Prvotina pro toto vydavatelství jménem "His 'n' Hers" vyšla v roce 1994 a přinesla singlové počiny "Babbies", "Razzamatazz" , "Liopgloss" a "Do You Remember Fist Time?", který se do mé mysli vkradl jako jasná hitová trefa. Náznak jasného rukopisu skupiny se ještě více rozvinul na následující desce, kterou jak už asi všichni tušíte, bylo již několikrát opěvované "Different Class". Úspěšnou cestu k výšinám popularity razily megahity "Common People" a "Disco 2000". Na singlech ještě bodovaly "Sorted For E's & Wizz" (jako double A singl s "Mis-Shapes") a "Something Changed", na kterém se jako b-strana objevila skladba "Mile End", která zazněla ve filmu "Trainspotting". Tvrdý dopad na zem, možná i na dno zapomnění, to byla deska "This Is Hardcore", která vyšla značně opožděně až v roce 1998. Byla zvukově neučesaná, nevyrovnaná a Pulp se s ní nepodařilo navázat na úspěch "Different Class". Singly "Help The Aged" a "This Is Hardcore" zněly slibně, ale byl to jen záchvěv. Ani následný krok Pulp nevyšel podle představ. Melancholicky laděný opus "We Love Life" (2001), značně ovlivněný událostmi z 11. září onoho roku, přinesl vydařené skladby, ale zájem o tuto nahrávku projevili jen skalní fanouškové. Singl "Trees/Sunrise" mě uchvátil svou melodií a smyčci, které posunuly tvorbu Pulp trošku do jiných vod. Jediná novinka "Last Days Of The Miners' Strike" s vypůjčenými fragmenty "South American Getaway" od Burta Bacharacha navozuje na atmosféru "We Love Life" a k poklidném závěru "Hits" pasuje.

Výběr "Hits" přináší vesměs to nejpodstatnější od Pulp z éry u vydavatelství Island, předchozí etapa vývoje skupiny je úplně vypuštěna, je to však logický krok vydavatele. Hity Pulp jsou poskládány chronologicky a doplněné o texty a krátké komentáře v bookletu. Pokud se někdy za deset let bude někde vzpomínat na Pulp, mnoha lidem se vybaví jen nahrávka "Different Class", což si myslím, že je velmi málo. Skupina se ocitla kdesi na opuštěném ostrově, kde si užívá svých vavřínů úspěchu. Sem tam vykoukne do světa, tak jako Robinson Crusoe se vydá bádat do velkoměst, ale vždy se vytouženě vrací do svého domova na ostrově. Velký úspěch se dostavil, ale rychle se vytratil a vše jde dál, čas se nedá zastavit nebo vrátit. Jarvis Cocker a jeho společníci mají více ambicí. Měli na to, ale doba jejich posledním řadovým albům nepřála. Snad se jednou ze svého tajného ostrova odpoutají a získají nazpět vavříny, které jim po právu patří.