Žánrový triumf: album "Chris" posouvá Christine and The Queens do čela současného popu

01.10.2018 00:01 - Lukáš Boček | foto: facebook interpreta

Francouzská skladatelka, producentka a zpěvačka Christine and The Queens před čtyřmi lety ohromila svým vynikajícím debutem "Chaleur humaine", na nějž letos navazuje novinkou "Chris". Albová dvojka potvrzuje, že Héloïse Letissier narazila zlatou popovou žílu: deska je totiž znovu obří žánrovou událostí.
9/10

Christine and The Queens - Chris

Skladby: Comme si, Girlfriend, The Walker, Doesn’t Matter, 5 Dollars, Goya Soda, Damn (What Must a Woman Do), What’s-her-face, Feel So Good, Make Some Sense, The Stranger
Vydáno: 21.9.2018
Celkový čas: 44:28
Vydavatel: Because Music
Nenechte se zmást přebalem a názvem nového alba zpěvačky Christine and The Queens - "Chris" je křehká a zároveň sebevědomá výpověď čerstvé třicátnice, která do popu vrací pořádný kus hudebního umění. A ženskosti. Už prvotina byla odzbrojujícím chytrým popem, který se nebojí klást otázky ohledně sexuality a stále proměnlivých vztahů. Novinka jde v tomto ohledu ještě dál.

Francouzská interpretka přijala nové alter ego (ne nepodobné Jo Calderonovi, s kterým před lety přišla Lady Gaga), s nímž podle svých slov hodlá měnit pohled na to, jak může vypadat žena, aniž by to cokoliv měnilo na povaze toho, kým doopravdy je uvnitř sebe. Vizuální komunikace je pro Héloïse stejně důležitá jako ta hudební a nelze ji jednoduše ignorovat ani při recenzování skladeb samotných.

Když proto v singlu "Girlfriend" zpívá, že "už si ani nepřipadá jako přítelkyně", a vypadá u toho jako muž, na povrch se noří neobvyklé asociace. Minimalistický hudební podklad, v předchozím případě navíc s prvky funku, se opakuje i ve skvělém singlu "5 dollars", v němž Christine and The Queens hledá útěchu pro všechny, kteří zůstávají okolím nepochopeni nebo přehlíženi.

Hudebně si "Chris" vypůjčuje to nejlepší z popu let osmdesátých až po současnost. Chvílemi zní jako starší nahrávky Madonny nebo Janet Jackson (například výborné "Damn (what must a woman do" či "Feel so good"), jindy zase připomene aktuální modly všech hipsterů HAIM ("Doesn’t matter" jako by vypadla z jejich poslední desky). Ve všech svých polohách, nejvíce pak v těch pomalých, působí francouzská rodačka uvěřitelně, civilně a nenuceně. Často si vystačí s několika málo beaty, pár nástroji a většinu kouzla drží na výrazných melodiích a svém vokále, který dokáže být až nečekaně silný. Příkladem toho je i tíživá "What's-her-face", jeden z vrcholů kolekce.

Stejně jako předešlé album i to nové vyšlo v anglické a francouzské verzi. První zmiňovaná dovolí naslouchat textům většímu počtu posluchačů, francouzská zní pak o něco niterněji či přesvědčivěji. Obě jsou však výborné. Christine zkrátka dokázala, že pozici miláčka internetové popové šuškandy obhajuje zcela po právu. Takhle výrazné druhé album žádná její kolegyně v poslední době nenahrála. "Chris" je regulérní událost sezóny.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY