Cocotte Minute prožili úspěšné období. Jejich poslední počin "Ritual, kmen a srdce a kmen" měl nebývale velkou odezvu, kapela plnila kluby a na festivalech patřila k velkým tahákům. Navázat na tak úspěšnou a silnou nahrávku není jednoduché. Snad i proto se parta kolem Martina Zellera vložila do rukou zkušeného producenta Mikea Wolffa, za kterým pánové odjeli do Rakouska. S ním pak natočili sedm nových skladeb, ze kterých vzniklo novinkové EP "Veď mě".

To hudebně navazuje tam, kde rituál skončil. "Veď mě" se sice zrodilo klasicky ve studiu, ale i tak se formaci do nahrávky povedlo přenést syrovost, se kterou poslední roky vystupuje naživo. Zvuk alba je navíc silný, zvýrazňující tepající rytmiku a zachovávající onu kokotí poetiku.

Ač je album označované jako EP, ve skutečnosti dosahuje délky plnohodnotné nahrávky. Stopáž pod půlhodinu je v dnešní zrychlené době běžnou dávkou, kterou kapely fanouškům servírují.

Podobně jako na rituálu ani tentokrát není snadné vybrat nejsilnější momenty. Sedm prvotřídních skladeb nedalo prostor pro slabé chvilky a ve všech sedmi případech jde o jedny z nejlepších počinů v celé diskografii kapely. Progres, který od svých počátků zaznamenala, je během poslechu novinky skutečně obdivuhodný.

Oproti předchozí nahrávce překvapí příklon k tvrdosti až metalovosti. Rituál sice působil syrově, ale zakládal si na výrazných melodiích i zpěvných refrénech. Novinka sází hlavně na hutný zemitý groove, v tomto ohledu se Cocotte Minute zvukově posunuli. Patrné je to hned u otvíráku "Shoř teď" s překvapivě brutálním vokálem.

Následující "Veď mě" je klidnější, přesto úderná a v refrénu až mrazivá pecka s naléhavým textem Martina Zellera. Punkové až hardcorové tempo zdobí neurvalá "Zapal!", koncertní tutovka evokující tři roky starý "Bordel", hudebně i textově ovšem podstatně rafinovanější.

Pomyslným vrcholem může být působivý, atmosférou až mystický "Vlčí hrad" s euforickým refrénem. Muzikantsky vybočujícím a asi nejpřekvapivějším momentem novinky je skladba "Králům Koruny", která naznačuje, kam by se v budoucnu mohl rukopis téhle party ještě rozvíjet.

Cocotte Minute zkrátka opět trefili do černého. A jedinou výraznou vadou novinky je, že jí chybí dvě tři skladby do plnohodnotné nahrávky, která by nepochybně fanoušky potěšila ještě o fous víc. Hudebně jde jinak o suverénní počin, který by mohl skupinu posunout zase o kus dál. Spojení s Wolffem přineslo ovoce, a byť je návaznost na předchozí nahrávku patrná, určitý posun je přesto cítit, stejně jako závan dalšího nadějného směřování jedné z našich nejlepších současných klubových kapel.