Album "Infinite Dance" Please The Trees chce svůj čas, odměna je ale sladká

04.10.2018 17:00 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Tuzemská formace Please The Trees to svým posluchačům příliš neusnadňuje. Genialita její tvorby rozhodně netkví v jednoduchých kompozicích a nápady také neservíruje na podnose. A novinka "Infinite Dance" se v tomto ohledu neliší. Není to deska na jeden poslech, ale v tom je právě její kouzlo.
8/10

Please The Trees - Infinite Dance

Skladby: Infnite Dance, Follow Te Smoke, Forget About Me, Bandit My Dear, Sing Over Bones, Mind & Care, Running Ghost, Cancer, Dive Deep
Vydáno: 21.9.2018
Celkový čas: 47:55
Vydavatel: Starcastic Records
Tři roky staré album "Carp" bylo v diskografii kapely přelomem. Sice neproměnilo nominaci na cenu Anděl, ale svým podprahovým napětím dokázalo strhnout, působilo sebevědomě a, ač to může znít jako klišé, světově. V nastolené cestě pokračují Please The Trees i na své páté řadovce "Infinite Dance", kterou z podstatné části nahráli již v na podzim roku 2016 ve studiu Tiny Telephone v San Franciscu pod dohledem producenta Brandona Egglestona. Ten spolupracoval třeba s oceňovanými Modest Mouse či zvukovými experimentátory Swans. Zbytek pak muzikanti dotočili v pražském studiu Golden Hive.

Po zvukové stránce nelze nahrávce nic vytknout. Havelka znovu vsadil, jak je ostatně už zvykem, na minimalistické aranže a úspornou produkci. Co ovšem překvapí, je volba zahraničních hostů, které si hudebníci pozvali do studia během svého působení za oceánem. Pokud se přistihnete, že vám doprovodný vokál v hypnotické písni "Forget About Me" někoho připomíná, pak vězte, že jde o písničkáře Johna Granta, který svým charismatickým hlasem skvěle podtrhl působivou atmosféru skladby.

Za zmínku stojí i účast Thora Harrise, bývalého člena Swans, který přispěl svou marimbou rovněž ve skladbě "Forget About Me" a také v ponuré (téměř) instrumentálce "Running Ghost". V závěrečné magické "Dive Deep" zase zazní dechová sekce v podání Coryho Graye. Právě tato tečka na konec je i díky Havelkově podmanivému vokálu vrcholným okamžikem celé desky.

Ale nejsou to jen hosté, kdo dělá z "Infinite Dance" silné autorské dílo. Tím nejdůležitějším zůstává trio Svačina-Syrný-Havelka, které znovu vytvořilo silný materiál stojící pevně nohama na pomezí mainstreamu a alternativy, aniž by se násilně ohýbal na jednu nebo druhou stranu. Skladby v sobě nesou výrazné melodie a originální motivy, které mnohdy nejsou patrné a plně zaznamenatelné na první poslech - jak ostatně dokládají třeba rafinované netendenční hostovačky. Na "Infinite Dance" se zkrátka mnohé ze skladatelských libůstek odkryjí až po čase stráveném s jedním z nejzajímavějších tuzemských počinů tohoto roku.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY