Vykutálená čtveřice Sum 41 prorazila membránu hudební slávy loňskou deskou "All Killer, No Filler". Prorazila je vlastně silné slovo, pod ním si představuji někoho, kdo prostřednictvím výjimečné kompozice uhrane uměleckému světu. To není případ Sum 41, ani nikoho jiného z nekonečné ekipy neopunkových ďáblíků. Že byli a stále jsou všichni tito novodobí rebelové nafouklou bublinou, která ne a ne splasknout, potvrzuje i nová deska Sum 41 "Does This Look Infected?". Tisíckrát vyjetá kolej, čas od času natřená opravářem Potěmkinem, nemůže zdánlivě sloužit dobře a spolehlivě. Jenže není tomu tak - zcela evidentně se po ní prohánějí všichni ti Blink 182, Box Car Racer a Pennywise bez jakýchkoliv skrupulí, jakoby nekontrolovaně, přitom stále stejně.

Devizou "Does This Look Infected?" je krátká stopáž mírně přesahující půl hodiny. V průběhu oněch dvanácti písní se vám podaří ustát nápor veskrze konvenční punk-popové muziky, z jejíhož stereotypního hávu jen občas vykoukne překvapivý úd. Snad potěší hip-hopový náznak v "Thanks For Nothing" či metalové skuhrání v "Mr. Amsterdam", případně energicky vystavěná úvodní pecka "The Hell Song". Zbývající produkce ovšem až příliš zavání jednostrannou prostoduchostí. Stále stejné riffy, stále stejný vokál, jenž pouze náhodně nabere pozměněnou barvu, stále stejně nudné melodie.

Poloha, kde lze nalézt prostor pro trochu shovívavosti, jsou texty. Asi jediná položka, v níž mohou Sum 41 uhájit alespoň mírně nadprůměrné postavení. Leč ani zde nepotkáte záblesk novoty, natož geniality. Spíš se tu a tam zasmějete, to ano. A tak se dostáváme k otázce, co mládež - protože pro ni především skupiny jako Sum 41 hrají - na neopunkových bandách vidí? Když se někdo potetuje a rádoby odvážně plive do kamery, není to rebel, ale spíš hulvát. Že by lákal humor? Možná ano, Sum 41 nelze upřít trochu talentu v tomto směru, "Does This Look Infected?" si dělá minimálně po grafické stránce legraci z béčkových hororů. To mi však přijde málo.

Ne, nemohu jim dát víc než čtyři body, protože zahrát suše dvanáctkrát za sebou po třech akordech, to by dovedl nejeden hudebník. Dokonce bych mohl v hodnocení klesnout na ještě nižší cifry, ale neučiním tak, neboť úplně špatná deska to není. Je jen průměrná, což ale v tomto žánru není lichotka.