Black Rebel Motorcycle Club. Už jen ten název. Už jen díky němu zkrátka nemůžete čekat nějakou selanku. Kdepak. Ta hudba musí být hlasitá. Kytarová. Naštvaná. Kulervoucí. A musí s vámi brutálně zamávat, ať chcete nebo ne.

Aspoň nějak takto si trio ze San Francisca musí představovat člověk, který od nich nikdy neslyšel jedinou písničku. A ano, občas takto v sice kupodivu ne vyprodaném, přesto až po strop zaplněném klubu Roxy zněli. Hlavně v písních jako "Berlin" nebo závěrečném duu "Six Barrell Shotgun" a "Spread Your Love". Syrový rock'n'roll, neučesaný vokál a oblečení lepící se na tělo už od vstupu do budovy.

Přesto jsou však dva zpěváci a kytaristé, které zezadu jistí donedávna s Chiariho malformací bojující bubenice Leah Shapiro primárně o něčem docela jiném. V třetím songu "Beat The Devil's Tattoo" jim sice zazlobila kytara, takže nadvakrát zrestartovaný song nakonec nedokončili, když už jim ale vše fungovalo jak mělo, byli přesně tou kapelou, která se nezdržuje žádnými řečmi a prostě hraje.

Muzika ukotvená někde mezi The Brian Jonestown Massacre, Walking Papers a The Kills měla spíš než hlasitým vypalovačkám blíže k táhlejším, pomalejším skladbám, k nimž se hodí spíše přízviska jako psychedelická, garážová nebo dokonce shoegazingová a i když třeba Robert Levon Been občas sklouzl k hraní na kolenou nebo si v závěru vylezl na reprobedny, vesměs to byla spíše taková zadumaná poslechovka.

Což samozřejmě není špatně a kdo na to byl připraven, odcházel spokojen. Nějaký ten kotýlek se tak sice místy pod pódiem zjevil, po většinu času jste ale mohli spíše jen tak spokojeně kývat hlavou do rytmu a užívat si ryzí kytarovou seanci, v níž nechybělo ani pár zástupců z osmé řadovky "Wrong Creatures", ani nezbytná akustická vložka. Zkrátka žánrovka pro zasvěcené, jak má být.