Iron Maiden se v Česku zastavují rádi. A místní je ve štychu nenechají - do Letňan si našlo cestu kolem třiceti tisíc lidí. Začínalo se na čas (bohužel za světla a do konce koncertu se setmít nestačilo) a všechno běželo, jak má. Jen ty předkapely jako by spadly z jiného vesmíru.

Chápu Maiden, že chtějí dát prostor mladší generaci a nevozit s sebou generační souputníky, ale letos si jako support vybrali kapely moderní možná až moc. The Raven Age přivezli celkem tuctový heavík, který se poslouchal v zásadě dobře, jen to bylo tak trochu jedním uchem sem, druhým ven. A k tomu se na mysl drala otázka, zda je skutečně nutné s sebou (opakovaně) vozit kapelu, v níž hraje syn Stevea Harrise...

Killswitch Engage se snažili, seč mohli. Místy jejich průhledný metalcore sekal docela dobře, odezva však nebyla nijak výrazná a s přibývajícím časem spíše slábla.

Měli-li Iron Maiden lehce pošramocenou reputaci, pokud jde o zvuk na posledním koncertě k desce "Book of Soul", ve středu se po této stránce nedalo vytknout nic. Zvuk byl čitelný, trojice kytar dobře rozlišitelná, zpěv rovněž. Nic nebylo zbytečně přeřvané, hlasitost tak akorát, aby hudba nervala bubínky, ale zároveň příjemně rezonovala v útrobách.

Letošní koncertní turné s názvem "Legacy of the Beast" je velkým konceptuálním divadlem, které propojuje skladby tak či onak spojené s příběhem lidstva a s archetypálním tématy, jako je svoboda, odvaha či náboženství. Odpovídal tomu jak výběr písní, tak proměny hlavní postavy tohoto dramatu, Bruce Dickinsona. Byl tak viktoriánským poutníkem s lucernou ve "Fear of the Dark", mečem ozbrojeným válečníkem v "The Clansman" či dost možná samotným ďáblem v "Sign of the Cross".

Byl to Dickinson, kdo na sebe strhával největší pozornost, kapela se držela v roli spolehlivého orchestru, který hru zpestřoval virtuózními vstupy. Dickinsonův výkon nelze hodnotit jinak než v superlativech. Nelehké party zvládá, i přes vyléčené vážné onemocnění, bez chybičky, došlo i na pověstný předlouhý tón v "Hallowed Be Thy Name". Jak jinak bez zaváhání. A do toho stačil běhat po jevišti, hrát své role a komunikovat s publikem. Třeba když prakticky hned na začátku poděkoval československým pilotům bojujícím v řadách britské RAF ve Druhé světové válce. Divadelnost celého koncertu ještě podtrhoval fakt, že se Dickinson neobvykle často pohyboval na vyvýšené platformě nad skupinou.

Spousta kapel má svoje fanouškovské rodiny, ale ta maidenovská je unikátním kultem, který prochází napříč národy. Odezva byla vřelá, proudy energie valící se oběma směry velmi, velmi citelné.

Iron Maiden dali oběma předskokanům na frak. Taťkové doslova fakanům natloukli. Až taková to byla lekce z živého vystupování. V tomto ohledu byli Iron Maiden vždycky prémiová kvalita. A jsou jí i nadále.