07.06.2018 11:14 - Jiří V. Matýsek | foto: Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Kvalita se pozná podle toho, že na ni chodí málo lidí. Slova jistého moravského promotéra dostala ve středu večer jasnou náplň. I přes tristní účast se nenápadný koncert maďarských Djabe s kytaristou Stevem Hackettem a bubeníkem Gullim Briemem zařadil do kategorie silných zážitků.
Live: Steve Hackett & Djabe
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 6. června 2018
setlist: Lova Lamp, The Steppes,
In That Quiet Earth, Life Is AJourney,, Buzzy Island, Last Trip To Istambul, Steve's Acoustic Set, Walking Away From Rainbows, Firth Of Fifth, Fly On the Windshield / Please Don't Touch, Angklung, Hang Drum Song / Thi Is Not America, Clouds Dance, Los Endos, Přidavek: After Limoncello
Fotogalerie
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Steve Hackett se možná neumisťuje v žebříčcích nejlepších světových kytaristů, to mu však nijak na kvalitách neubírá. Zvukově je velmi specifický a jeho uvolněný, ba až ležérní styl podstatnou měrou tvořil zvuk
Genesis v jejich
gabrielovské éře. Z progresivně rockových vod Hackett čas od času odplouvá vstříc k jazzu a kongeniálně si sedl právě s maďarskými
Djabe. S nimi je pojí ona uvolněnost. Nikoliv však nějaký přídomek "free" - to, co Hackett s Djabe (nebo Djabe s Hackettem, pořadí jmen není podstatné) dělali, nebyly žádné improvizační orgie, ale hudba, která přirozeně měnila barvy a nálady a ani na minutu nepřestávala držet formu.
Měla v sobě hromady nápadů, humor (viz
africká vložka hraná na prapodivné dřevěné hudební nástroje) a ty občasné výlety k Genesis ("Firth of Fifth", "Los Endos", "Fly On The Windshield") dostaly zapojením trubky lehce jiný směr. Celý večer se putovalo po vlnách lehkonohého, etnickými prvky lehce kořeněného jazzu (přece jen, poslední společný projekt Djabe a Hacketta vznikl na Sardinii), které Hackettova éterická kytara příjemným způsobem přitvrzovala. Hackett ostatně není žádný jazzman, váha jeho kytarové hry leží v rocku. Do celého večera tento fakt vnášel příjemnou tenzi.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz
Na pódiu stála jedna kapela, sehraná, soudržná, pevná jako skála. Žádné hraní na hosty a domácí. Hackett (s Djabe hraje docela často, na svém kontě mají i několik společných desek) i věčně rozesmátý bubeník
Gulli Briem byli jedním pospolitým týmem, který byl viditelně rád, že je spolu na jevišti. A nijak se na jejich náladě a nasazení nepodepsal ani fakt, že ve středu si do Lucerna Music Baru našlo cestu jen pár nadšenců. Napsat, že sál byl poloprázdný, mi přijde až nadnesené. On byl totiž spíše prázdný. Těžko říct, jestli se lidem do rozpálených ulic nechtělo, nebo byla ten večer jiná lákadla.
On to byl vlastně velmi nenápadný koncert. Paradoxně však díky nízké účasti - což je rozhodně nefér vůči kvalitám vystupujících umělců - vládla atmosféra příjemné pospolitosti a uvolněnosti. Dobře se bavili všichni. Člověk čekal povedenou malou akci - a dostalo se mu skvělého vystoupení a hlubokého zážitku k tomu.