Katapult slaví sedmdesátiny svého frontmana průměrným výběrem "Zlatá kolekce essential"

Katapult i v pátém desetiletí své existence patří mezi hojně propíranou formaci. Letos slaví dvojité jubileum, což je příhodný čas k ohlédnutí se za bohatou kariérou formace. Supraphon tedy Oldovi Říhovi & spol. poskytl prostor na 3 CD "Zlatá kolekce essential", kam frontman vybral ty nejzásadnější songy.

5/10

Katapult - Zlatá kolekce essential

Vydáno: 18.05.2018
Celkový čas: 60:02 + 76:55 + 65:05

Skladby: CD1: Jen jednou dostat šanci, Svobodárna, Až..., Lesní manekýn, Tichá pošta, Půlnoční závodní dráha, Šel zvolna, Hlupák váhá, Katapult, Modrý z nebe, V tomhle nejedu, Chodníkový blues, Všechno nebo nic (All Or Nothing), Když (srdce puls), Někdy příště, Made in Rock 'n' Roll CD2: Blues, Já nesnídám sám, Jsou špatný dny..., Neplač lásko (Nie placz Ewka), Dvě růže krepový, Vojín XY hlásí příchod, Rovnováha, Máš na boku chmýří, Věřím ti jak blázen, Třináctá komnata, Smutná nevěsta, Blues o výkladní skříni, Buldozer Stalinec, Oči, Čím starší, tím mladší, Sonet 66 (Ale wkolo jest wesolo), Holubí dům (No vocal) CD3: Vlaky v hlavě, Každé ráno..., Věstonická Venuše, S pomocí přátel, Inzerát, Znám podobu tvou pravou, Veletok, Rock and Roller, Každý kluk, Láska na první pohled, Každej den a každou noc, Casablanca, Metrosexuál, Pořádnej beat, Živýho mě nedostanou, Kladivo na život

Vydavatel: Supraphon

Málokterá formace budí i po tolika letech na scéně takové vášně jako Katapult. Na jedné straně je úspěch, hity, sláva, Zlatí slavíci ve vitríně a horda prodaných desek, na straně druhé zase narážky na horší instrumentální vybavenost, jednoduchost melodií a příhody, které se leckdy zdají až neuskutečnitelné. Tak kde je pravda?

Jak se zdá, asi někde na půli cesty. Hity u táboráku od Katapultu nepochybně znějí a mezi ty nejomílanější patří "Někdy příště", "Hlupák váhá", "Vojín XY hlásí příchod" či "Já nesnídám sám". Radši ani nezmiňuji "Smutnou nevěstu", která je už na několikátém kompilátu za sebou ve slabé koncertní verzi. Katapult ve druhé polovině sedmdesátých let využil toho, že totalitní režim po rockové muzice šel jako slepice po flusu, a tak fanoušci rockové hudby vzali zavděk snad všemu, co rockem jen trochu zavánělo. Ani Katapult však neměl vždy u režimu na růžích ustláno.

Olda Říha možná i kvůli tomu, že to není žádný špičkový kytarista, skládal hity vesměs na tři akordy, ale písně to nebyly špatné, měly příběh, nosnou linku. Tím víc se musel člověk podivit nad tím, když v devadesátých letech začal točit instrumentálky. I na tomto výběru lidem, kteří se mu posmívají, že je mistrem světa v sólu na kytaru na jednu strunu, přilévá vodu na mlýn zbytečným instrumentálním bonusem "Holubí dům". Další novinkou je zhudebněný "Sonet 66" a tady je potřeba napsat, že k tomu, aby Říhův pěvecký výkon šel označit aspoň jako průměrný, by člověk musel zavřít obě oči a hlavně ucpat uši. Taky je třeba se pozastavit nad zbytečně dlouhou stopáží několika skladeb (klidně i sedmi- či osmiminutovou). Rokenrol má přece být schopen se vyjádřit ve třech minutách.

Výběr je rozdělen na tři CD, každé má svůj název. Mezi "Hard" a "Fast" de facto není rozdíl. Jsou zde skladby šlapavé, rytmické. Prostřední "Slowly" zase zve k romantice. Co hodně zamrzí, je velmi strohá faktografie v bookletu, který obsahuje pouze pár raritních koncertních fotografií a ne moc objevný sleevenote slepený z názvů a příběhů jednotlivých skladeb od Jana Gogoly mladšího. Výběr skladeb už tak špatný není, přesto kompilace nepůsobí tak našlapaně jako její předchůdkyně "Grand Greatest Hits", která byla, i co se bookletu týče, o level výš. Na druhou stranu je zase lepší než pět let stará výběrovka "50 let hraju rock".

Letošní sedmdesátiny frontmana Oldy Říhy a čtyřicet let od vydání debutového alba jsou vhodnou příležitostí odrazit další vlnu kritiky a kritiků na narozeninových koncertech, které potrvají i déle než tři hodiny. Fanoušci se o tom budou moci přesvědčit mimo jiné i na třech největších letošních vystoupeních na podzim v Brně, Ostravě a Praze.

• Jedinečný originální zvuk kytary Oldy Říhy rozezná každý český rockový fanda a už to je punc kvality. (Jiří Fišer, 04.07.2018 16:00) Reagovat

  Jedinečný originální zvuk sól kytary Oldy Říhy rozezná každý český rockový fanda a už to je punc kvality-osobitost jak říká pan Říha"hraj tak jak to cítíš a na názor jiných se neohlížej ".Já mám Katapult velice rád a chodím na něj léta protože hraje prima rockovou muziku a nikomu neleze a nikdy nelezl do řiti. Hudba Oldy Říhy a texty pana Vostárka jsou v dokonalém souladu moc hezké, nevtíravé a poetické.Z dob komunismu let 1970-80 naopak velice nesnáším metody produkce souboru Olympic když si vzpomenu na supraphonem produkovaný singl "Mám chuť žít " pana Petra Jandy s doprovodem tak mám ze servility tehdejšímu režimu husí kůži.To by Katapult nikdy nedělal aby lezl komančům .................
  
  

• Katapult využil toho,že ostatní hrát nemohli a... (Libor, 04.07.2018 17:54) Reagovat

  Katapult využil toho,že ostatní hrát nemohli a tak příznivci rocku,když nebylo nic jiného k dispozici,začali ze zoufalství fandit Katapultu.I takto by se dalo přeložit vysvětlení autora článku,proč byl Katapult úspěšný.A já k tomu dodávám,že je to rána pod pás a holý nesmysl.Rocková muzika nebyla protěžovaným žánrem,ale že by někoho zakazovali jen proto,že hraje rock je nesmysl.Vždy tam byl nějaký důvod,situace,kdy v textu bylo něco nepřátelského vůči režimu nebo oslava nějakých činností,které nebyly v souladu s představami tehdejších papalášů ap.U Katapultu došlo k zákazům přibližně v r.1981,kdy byl stop natáčení desek,koncertování ve velkých městech,TV,rozhlas,tisk Katapult tabu.Zrovna v tomto období jsem si poslechl první dvě desky,bylo mi 11 a nechápal jsem,jak mohli úplně zmizet?Katapult byl tímto způsobem utlumen z důvodu,že se komunistům už jejich sláva nelíbila,už to bylo moc.Říha,ale do řiti nikomu nikdy nelezl,to nám pak předvedl p.Janda,souhlasím s p.Fišerem.Období po r.1981 bylo příšerné,všude Olympic,Zagorová,Gott,Vondráčková a teď ty hlavní esa:David,Horňák,nezpívající nebubeník Vávra,eunuši Hložek-Kotvald.Pak už jsem na bednu nečuměl a chodil na rockové zábavy.(pro pořádek-nikdo je nezakazoval).Katapult je úspěšný pouze kvůli muzice,kvůli ničemu jinému, přeji jim ať jim to ještě nějaký čas vydrží.
  
  

• Hudební primitivismus (Pavel, 05.07.2018 07:57) Reagovat

  Katapult je to nejhorší z českého popu. Venkovský bigbít, mutant dechovky. Začalo to Katapultem, končí to Kabátem. Poslouchat se to dá až tak po sedmém pivu.
  
  

  • Re: Hudební primitivismus (Ijon, 05.07.2018 09:04) Reagovat

    Hele, ono je snadný Katapult takto odepsat. Kapela ostatně vznikla na tancovačkách a takový ten nádech venkovskejch parketů v ní vždycky zůstal. Rozhodující pro popularitu skupiny byl konec 70. a pak 80. léta, kdy byla skupina poměrně nepochopitelně stále více zakazovaná. Nicméně už měla vydanejch pár singlů a dvě desky, které pak mezi "mládeží" kolovaly na páscích. Tím si získala docela legendární status.
    Dnes je Katapult legendou mezi padesátníky a šedesátníky, kteří na ní v podstatě vyrostli. Ono opravdu v osmdesátkách skoro nic jiného nebylo, jednoduché melodické písničky s docela pěknými texty, které si člověk mohl klidně sám hrát. Režimem tolerovaný Olympic byl utopený ve složitých koncepčních albech a měl i jinou cílovou skupinu. Když si člověk představí ty tuny sr..ček, která produkovala oficiální média, nelze se tehdejší popularitě fakt divit.
    No, a zbytek je nejspíš hlavně nostalgie.
    
    

  • Re: Hudební primitivismus (Jan, 05.07.2018 10:37) Reagovat

    Jedu na bigbítu cca 60 roků. A nejvíc se mi líbí "buranský rock", jako že je to venkovanské. Víte kolik buranských kapel ve světě existuje? Jeden člověk si to dal za jméno, Country Joe McDonald, nebo si myslíte že jižani jsou městští fešáci? Je to jenom r&r, včera to říkali v Praze. Jak vás to vykopne ze židle a čapnete první holku, tak je to o.k.. Proto Katapultu nebudu říkat to co Ty, ale ten Olympic je pravda, Janda se uměl pohybovat v establishmentu a chechtáky z toho byly nemalé. To by bylo na dlouho, čau
    
    

8/10

Recenze: Cathedral In Flames pouštějí na desce "count to nine" do svého temného světa barvy Už pět let uplynulo od chvíle, kdy se začala psát albová historie Cathedral In Flames. Pražská parta tehdy svým debutovým EP vysoko pozvedla prapor ortodoxního gotického rocku. Následující plnohodnotná studiovka "Hang Me High & Bury... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Martin Kyšperský (Květy) - Kliky na pěstích bych holku oblbnout nezvládl Před pár týdny vyšla už desátá deska skupiny Květy, která se jmenuje "41 minut". Nejen o ní, ale třeba i o tom, jak funguje vesmír, o mlčení s Filipem Topolem nebo o tom, zda by chtěl zpívat v Lucii, jsme se bavili s jejím srdcem i... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 14:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Recenze: Jiří Krhut a Štěpán Kozub se vracejí emocemi nabitou deskou "Přeježděný vztah" V době, kdy hvězda Štěpána Kozuba, především coby komika a herce, vystřelila strmě nahoru, mu ve spolupráci s hudebníkem Jiřím Krhutem vyšlo překvapivě civilní album "Prásknu bičem". Na tesknost a emotivní texty debutu druhá... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Tomáš Klus - V každodennosti vidím obrovský dar, ale nerezignoval jsem ani na hlubší témata Tomáš Klus vydal v listopadu svou osmou řadovku "Tady to máš", kterou se vrací ke svým písničkářským kořenům. Nově se chopil i producentské role. Šel po jednoduchosti, radosti a úctě k životu. Jak proces tvorby probíhal a komu... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2024 13:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Jedovatý, nabroušený, ukřivděný. Marilyn Manson se na "One Assassination Under God - Chapter 1" vrátil ze zapomnění O Marilynu Mansonovi se v posledních letech dalo dočíst spíše ve společenských rubrikách než na stránkách hudebních magazínů. Pravda, stal se - a možná ne neoprávněně - tučným soustem. I na konci roku 2024 soudní pře trvají,... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2024 00:00 v sekci Recenze